Kdo je šťastnější?

Pro začátek jen nastíním základní informace, abych pak mohl říci náš příběh. Máme doma postiženou dcerku, která je odkázaná na připojení ke kyslíku a vzhledem k plicní nedostatečnosti, která se projevila hnedka po narození z důvodu hodně brzkého porodu (23.-24. týden těhotenství), je na tom  jako roční dítě, přebalovat, krmit, vodit, nosit... ale její vývoj uvnitř "srdce" je srovnatelný  s jinak starou dívenkou.

Dneska je jí už 10 a půl roku. Původně nám ale lékaři dávali jen dvě možnosti, buď to nezvládne do několika měsíců a bude v pohodě, a nebo to prostě nepřežije. Nakonec se z toho nedostala, ale už je tady více než 10 let, a to poslední předpoklad byl, že se dožije tak 8 let, protože pak už plíce nerostou, i když její tělo bude stále růst a potřebovat více kyslíku.

Je jasné, že domácí péče jí pomůže a určitě nemůže být srovnatelná s péčí v nemocnici, i když musím říci, že se v Apolinářích starali perfektně!

Co chci ale hlavně říci, je to, že na příkladu dcerky mohu říci, že náš pohled na postižené lidi je zkreslený. Máme totiž většinou pocit, že tím, jak jsou handicapovaní, že jsou skoro jen nešťastní, a někteří lidé jdou i tak daleko, že proto neskrývají i názor, že by bylo takové lidi lepší odstranit i tou definitivní formou.

Když ale s takovým človíčkem žijete a zjistíte, že se směje, že  si vůbec neuvědomuje, co vše nemůže, ale naopak těší se ze všeho nového, co mu umožněno je, zjistíte, že kvalita života z pohledu takové osoby je někdy vyšší, než my umíme pochopit.

My si někdy vůbec neuvědomujeme, jak krásné je třeba jen to, že svítí Slunce, že prší. Naše Kačenka je třeba šťastná z toho, když se  jí podaří "namalovat" pár čar štětcem, trhat papír a pak jej skládat do krabice. Chodí k nám profesionálové, kteří znají péči o postižené lidi, a vůbec nechápou, jak je Kačka šťastné dítě.

Ano, je to pro nás těžké, když si uvědomíme, že by mohla být ve škole a zažívat život, jak jej známe se vším krásným, ale to je náš postoj, naše bolest, nikoliv její.

Musím ale říci, že jednou Kačenka zavolá jménem, přijdu k ní a obejme mne a nechce se pustit, vychutnává si přítomnost taťky, mamky, když ji drží v náruči, a je z nás vše smutné pryč a znovu máme sílu pokračovat dál....

Záměrně zde neřeším finanční situaci lidí, co se takhle rozhodnou se o dítě starat doma, a také neřeším souvislosti, že máme 13letého zdravého kluka a za necelé 3 neděle čekáme (podle všech vyšetření zcela zdravé) dítě a vzhledem k tomu, že jsme jej chtěli, tak jsme se nechali prověřit, zda Kačenka nepřišla na svět v tomto stavu proto, že v nás byla nějaká "chyba" a všechna vyšetření potvrdila, že chyba v nás nebyla.
Život je těžký, ale krásný!

S pozdravem
manžel Světluše
Jaroslav


Váš život je určitě těžký, ale pokud máte takové sluníčko,   jako je Kačenka, aspoň na chvíli starosti odplují. A hodně štěstí a zdraví pro další děťátko přeje


editorka Mira

Téma na pondělí:
Zdravotně postižení
Máte ve svém okolí zdravotně postiženého?
Jak vnímáte tyto lidi?
Existuje něco, co vám na nich vadí?
Jsou diskriminováni?
Znáte příklady jejich integrace do společnosti?
Podílíte se na pomoci zdravotně postiženým a jak?

Víte, jaké mají životní náklady a jestli jsou postačující?

Napište nám a my ty nejzajímavější příspěvky odměníme dárečky!
redakce@zena-in.cz



 

Reklama