Kdo by si nechtěl užít dovolenou? Jenže ne vždy se po ní vracíme do práce odpočatí, jak bychom měli. Psycholog a psychoterapeut  Mgr. Dalibor Špok, Ph.D. nám v rozhovoru prozradil, v čem nejčastěji chybujeme už při jejím plánování.

Říká se, že opravdová dovolená by měla trvat 14 dní, jinak si člověk neodpočine. Platí to skutečně pro každého?
Ano, jedna delší dovolená (například 2-3 týdny) je mnohem lepší pro zotavení než více dovolených krátkých. Na druhou stranu měli bychom si dopřát dovolenou vícekrát za rok, jednou je málo. Takže doporučuji udělat si jednu dovolenou dlouhou (skutečně minimálně 2 týdny, využít třeba státních svátků apod.) a jednu či několik kratších, avšak alespoň týden.

Není výhodnější brát si například volno více pátků za sebou a mít prodloužené víkendy?
Prodloužené víkendy jsou další skvělá možnost, jak relaxovat, ale nikdy nemohou nahradit dlouhou dovolenou. Pokud si to můžeme dovolit, doporučuji obojí - několik delších dovolených a třeba jednou za pět šest týdnů prodloužený víkend, který samozřejmě nemusí mít podobu zahraničního zájezdu. Možná jen vyjedeme do přírody nebo za známými o den či dva dříve...

Holiday

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Odpočine si člověk více při aktivní dovolené, nebo když naopak leží třeba u moře?
Dovolená by měla být vždy přizpůsobená jednak našemu individuálnímu stylu, jednak povaze naší práce. Častou překážkou je zbytečný tlak, který činíme sami na sebe, protože chceme strávit dovolenou, „jak se má“, nebo „abychom nebyli za chudáky“. Někdy bohužel více myslíme na známé, kterým se chceme pochlubit fotkami atraktivního letoviska, než na sebe a na to, že polehávat v přeplněném hotelu nás příliš nebaví.

Abychom však dokázali strávit dovolenou podle sebe, musíme za prvé vůbec vědět, co nás baví, jaké máme potřeby a osobnost a jak bychom si tedy mohli naši dovolenou vytvořit. To často bývá první překážka - lidé, když vypadnou z kolotoče práce a starostí každodenního života, zažívají prázdno. Zjišťují, že nemají moc rozvinutých zájmů, zálib, talentů, oblastí... A taková konfrontace není příliš příjemná. Proto volí někým připravenou „zábavu“ ve formě zábavních komplexů nebo unifikovaných modelů dovolené, které nás ale bohužel příliš neobohatí.

Jaké mohou být příklady takové individuálně vytvořené dovolené?
Když jen trochu víme, jací jsme a co nás zajímá, máme možností nekonečně. Nejsou obvykle ani tak limitované penězi, jako naší fantazií a odvahou zkusit něco jinak. Někdo může jezdit na kole po německých hradech, druhý si koupí síťovou vlakovou jízdenku po Evropě a bude ji křižovat, třetí si udělá okružní cestu po známých včelařích v kraji, další třeba s rodinou pojede do kempu na okraj zajímavého města a hvězdicovitě vyjíždí každý den - za kulturou, do muzeí, nebo naopak do přírody za město. Spektrum dovolené může být 1 000x zajímavější než ty 3 až 4 způsoby, které po vzoru ostatních volíme. Bohužel se o tyto možnosti ochuzujeme svým příliš úzkým myšlením a snahou po sociálním srovnávání. Třeba že Novákovi už v Egyptě byli, a my ještě ne - cítili bychom se proto jako chudáci, kdybychom jeli pouze na Lipno.

Důležité je také přizpůsobení dovolené povaze naší práce - měla by s ní kontrastovat. Pokud jsme programátoři, určitě není dobré trávit dovolenou bez pohybu a hrát celý den počítačové hry. Je dobré si dát od obrazovky volno, více se hýbat, chodit, bavit se úplně jinak. Pokud naopak pracujeme fyzicky, můžeme si dopřát více lenošení a klidně více polehávat. Ale zase bychom měli více zabrat mentálně - možná se něco učit, něco náročnějšího si číst, více zaměstnat mysl, která v práci odpočívá. Pokud jsme celý rok mezi lidmi a chceme si od nich odpočinout, je dobré volit dovolenou někde na samotě a podobně. Prostě hledat kontrast k běžné povaze pracovních dní, samozřejmě v souladu s naší osobností a preferencemi.

Je pro kvalitní odpočinek vždy nutné odjet mimo domov, nebo jsou lidé, kteří si nejvíce odpočinou právě tam?
Navzdory výše zmíněné radě trávit dovolenou dle individuálních preferencí ji doporučuji trávit mimo domov. Nemusí se samozřejmě jednat o cestu na druhý konec světa - klidně se můžeme přesunout do kempu 20 km za město nebo si společně s přáteli pronajmout chalupu v blízkých horách. Nebo si jen prohodit byt se známými ze vzdálenějšího místa - my strávíme týden u nich a oni u nás. Nezůstávat doma je důležité právě pro zažití kontrastu a změny, která je pro dobrou relaxaci důležitá.

Co když je někdo závislý na práci? Je lepší nekontrolovat email a nevozit s sebou notebook, nebo si takový člověk naopak dovolenou bez alespoň minima práce neužije?
Taková otázka se nedá smysluplně odpovědět. Pokud je někdo závislý na práci, pak má vážný psychický problém. A vážný psychický problém se bude projevovat v běžném životě i během dovolené, ať už bude mít u sebe notebook, nebo ho nechá doma. Podobně alkoholik bude popíjet doma i na dovolené, a když mu alkohol vezmeme, bude také nespokojený.

Závislost na práci většinou podceňujeme. Takový člověk může být na dovolené konfrontován nejen s touto svou závislostí (uvědomí si, že vlastně bez emailu dvě hodiny nevydrží nebo je napjatý z toho, co se v práci děje, a proto je bez nálady nebo hádavý), což mu na náladě nepřidá. Ovšem pokud se mu povede skutečně vypnout a prací se nezabývat, může si uvědomit ještě horší skutečnost - že jej kromě práce nic příliš nebaví, protože nic jiného než práci nerozvíjí. A proto se vrátí k tomu jedinému, co ho těší a co mu dokáže spravit náladu - k práci. Je to zkrátka závislost jako jakákoli jiná.

spokKdo je Mgr. Dalibor Špok, Ph.D.

Psycholog a publicista. Mimo jiné poskytuje individuální psychologické poradenství v oblasti osobní změny, psychických problémů, hledání vlastního povolání a seberealizace. Je zakladatelem webu o kariérním poradenství EtLabora. Zabývá se problematikou nadaných dospělých. Sleduje a komentuje společenské a politické dění. Více na www.daliborspok.cz.

Čtěte také:

Reklama