nudi

Já ano. Sice tam byla zima jako v tulením uchu, ale bylo tam moře. Pravda, plné zelených seschlých i čerstvých, slizkých „věcí“, ale moře. A hlavně – byla tam nudi pláž!

Ono jsme si také nemohli nijak výrazně vybírat.

Kdo nechtěl strávit dovolenou na Šeberáku, i když je tam pěkně, měl ještě možnost odstartovat do Polska nebo do Bulharska, případně k Balatonu.

Moji rodiče zarytě vybírali skvělou NDR, neb zde měli přátele a maminka umí německy.

Oni známí, kterým rodiče důvěrně přezdívali „Šňapsovi, neb zvládli téměř celý den i noc fungovat s dvěma promilemi v žíle, s námi jezdili na Rujánu dobrých pět let.

Normálně se jmenovali jinak.

Bylo to něco jako německý jazykolam, „Himlherfotkrucinálfagotovi“, nebo tak podobně.

Vzpomínám si, kterak jsme fasovali takové hadrové zástěny proti neustálému větru, který „imrvére“ (aby to bylo stylové) bičoval naše socialismem už tak kvalitně ošlehané tváře a ducha.

Bydleli jsme v kempu, který by dnes stoprocentně hygienik zavřel a majitele by nechal postavit ke zdi.

Nikdy jsem ale nebyla nemocná a nepamatuji se, že bych utrpěla nějaké trauma.

Ba právě naopak.

Na Rujáně totiž byla nudipláž

Pravidelně jsme měli zástěnu zapíchanou kousek od ní. Byla to výhoda.

Zvláště, je-li člověk pubescentní a nezajímá-li ho v tu dobu nic tak intenzivně jako volejbal, který na zmíněném plácku pro adamity provozují místní muži, včetně stokilového pana „Šňapse“.

S věrnou kamarádkou se stejnými zájmy jsme trávily pobyt na tomto místě pravidelně.

Rodiče si o kus dál mysleli, že hrajeme pexeso.

Břichy zahrabány do písku, majíce pod zástěnou vykutanou díru pro oko, bavily jsme se při svém telecím věku lépe než dospělí schnapsem. Řvaly jsme smíchy.

Jediný člověk, který mi permanentně kazil radost a pobyt, byl dospívající syn „Šňapsových“, který si chtěl myslet, že procházka večerním kempem bude to, co na mě udělá dojem.

Neudělala by, i kdyby onen hoch nevypadal jako dietní párek, neměl oči jeden milimetr od sebe, srostlé obočí, a i kdybych v té době neměla myšlení o dva roky opožděné.

„Ale tak se s ním jdi proběhnout, když už je tu potřetí,“ pravila maminka.


Během několika minut jsem měla tělo souvisle pokryté štípanci od komárů, obaculatěla jsem a vypadala ženštěji.

Ne, prsa mi nenarostla.

Evidentně ho netrápilo, že jsem vypadala jako jeho mladší bratr. Byla mi zima.

Brebentil cosi německy a já tupě přikyvovala.

Najednou se rozzářil. Stáli jsme na okraji lesa.

U nudipláže.

Něco zavískl, něco jako „komcumír“, vyskočil z oděvu a jsa zcela prost veškerého oblečení, počal bujaře pobíhat po nočním písku.

Strašně jsem se lekla. Nejen toho, co jsem viděla.

To nebylo jako ležet pod zástěnou v bezpečí. To se mě týkalo a hodně.

Došlo mi, že jsem kýváním hlavou odsouhlasila něco, s čím nemohu souhlasit.

Zachvátila mě panika. Co jako po mně chce???

V pudu sebezáchovy jsem po něm na zdař Bůh hodila kámen a dala se na útěk.

Naneštěstí stál přesně směrem na zdař Bůh.

Nevím, kam jsem ho strefila, ale byla to poslední dovolená se Šňapsovými a i poslední v NDR.

Vzpomenete si některé z vás, kterých destinací jste v době, když bylo na výběr asi tak ze čtyř možných, využívali? Jaké to bylo?

Reklama