Je to již osm let, co jsem byl se svými dětmi sám na dovolené. Moje žena tehdy trpěla strachem, zda se našim miláčkům něco nestane. A stalo!

táta a syn

Moje žena se na můj nápad vzít naše děti na místa, kde jsem vyrůstal, dívala s velkým despektem. Sama kvůli časové zaneprázdněnosti a zároveň kvůli tomu, že kempování na březích českých rybníků zrovna nemusí, odmítla.

Malý Bertík již nosil plínku jen na noc a na svůj věk byl komunikativní a relativně ovladatelný, a hlavně byl to velký smíšek. Stále dobrá nálada. Staršímu synovi bylo již deset a s tím nebyl problém žádný.

Žena mi zabalila vše potřebné a my autem vyrazili do Dolní Čermné na lanškrounsku. Odstěhoval jsem se z této krásné vesnice, když mi bylo devět, a tak mi na ni zůstaly jen samé pozitivní vzpomínky.

Těšil jsem se na čápy na komíně bývalého ZZN, kde jsme s mojí maminkou bydleli. Těšil jsem se na rybník, ze kterého jsem jednou celý od bahna přinesl mamince dvě leklé ryby po výlovu s výrazem, že jsem lovec, který zachránil rodinu od hladu. Moje maminka pak celou noc zachraňovala obsah mé aktovky, kterou jsem měl po celou dobu výlovu na zádech.

Těšil jsem se na krásný, mechem pokrytý les plný óbrovských mravenišť a gigantických mravenců.

Realita byla milosrdná. Čapí hnízdo na komíně zůstalo, čápy jsem neviděl. Rybník stál na svém místě, stejně jako malá prodejna potravin, kolem které jsem každé ráno chodil více jak kilometr pěšky do školy. A les byl stále na svém místě, jen ti mravenci byli trošku menší, než jsem si pamatoval, a také mravenišť bylo řádově méně.

Stan jsem nakonec stavět nemusel, jedna chatka poblíž rybníka byla volná, a tak jsem se tam na pár dní ubytoval.

Byl jsem středem pozornosti všech maminek. Když viděly, že jsem v tom kempu sám, bez ženy, a starám se o malé tříleté dítě, byly plné pozornosti, zda nepotřebuji pomoc, a zároveň jsem viděl jejich zkoumavé pohledy směrem k jejich mužům a nevyřčené otázky typu, zda by to ti jejich zvládli.

Byli jsme se koupat v rybníku, i když byl značně zabahněný, byli jsme na houbách, které nerostly, byli jsme na procházce kolem míst, která jsem si pamatoval z dětství.

Asi třetí den odpoledne jsem se s dětmi poflakoval u rybníka a nějaké budovy, u které bylo postavené pódium na hudební produkci, která se měla někdy v dohledné době konat.

Vylezli jsme na něj a jen tak pro legraci sobě navzájem jsme si hráli na zpěváky a herce. Nejmenší Bertík si to užíval. V nestřeženém okamžiku se přiblížil k zábradlí, které bránilo pádu do dvoumetrové hlubiny.

Opřel se o něj, a ono místo aby ho udrželo, zapružilo, vymrštilo těch jeho pár kilo živého masa do vzduchu a zmizel mi za okrajem.

Ve mně hrklo, mám dojem, že jsem něco neartikulovaného zařval, a skokem plavmo jsem se vrhl pro něj za pódium. Trvalo mi to pár sekund, ale našel jsem ho v šoku, sedícího, jak pozoruje krev řinoucí se mu z čela. Na čelo si samozřejmě neviděl, ale normálně mu tekla proudem přes čelo a padala na zem před něj. Byl jsem šťastný, že žije a není v bezvědomí. Zjistil jsem, že je lehce dezorientovaný, a jediné zranění, kromě odřené nohy a ruky, je, že má tržnou ránu na hlavě.  

Protože jsem věděl, že sanitka by jela až z Lanškrouna, a já měl auto nedaleko, šoupnul jsem ho do auta do sedačky. Naložil jsem i jeho brášku a vyrazili jsme směrem nemocnice. Když jsem zpozoroval, že mi v sedačce s ovázanou hlavou usíná, napadaly mne strašné myšlenky. Ale přes veškerou snahu vzhůru nezůstal.

Nakonec vše dobře dopadlo. Lékař na pohotovosti mu ránu sešil, udělali mu kompletní vyšetření a ještě ten den večer nás propustili, že je v pořádku.

Moje žena málem omdlela u telefonu. Vyslechl jsem si pár v afektu vyslovených slov o jakési zodpovědnosti a nakonec ji uklidnil sám Bertík, v autě se prospal a i s ránou na hlavě měl dobrou náladu.

Po zbytek pobytu a vlastně i několik následujících týdnů se stále chlubil svou jizvou. A já si na to vždy vzpomenu, když se podívám na jeho fotografie, kdy byl ostříhaný nakrátko. Ta jizva tam stále je!


Dnes máme téma letní a dovolenkové úrazy.

Pokud máte také nějakou příhodu, pošlete ji na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Reklama