Apartmán, který jsme zabookovali už z Prahy, jsme na Via San Giovanni in Laterano 250  s Radkem nenašli. Pamatujete? Psala jsem o tom TADY.

A tady jsme nakonec uspěli s dotazem na pokoj na jednu noc.

k

Je to opravdu jen penzion?


Za pultíkem v recepci seděla malá Číňanka a mile se usmívala.

„Dobrý den. Máte prosím volný pokoj pro dvě osoby na tuto noc?“ ptám se jazykem téměř mezinárodním, tedy angličtinou. Ne že bych měla státnici, ale s tak jednoduchou frází problém nemám. Ona ano. Stále se totiž jen mile usmívala.
Opakuji dotaz.
Milý úsměv.
Znovu dotaz plus mocná gestikulace a téměř herecký výkon pantomimy. Pochopil by i Tatar.
Nepřestala se umívat.

Pojala jsem podezření, že má obrnu lícního nervu.

Náhle se zvedla, vzala mobil a vytočila číslo. Do sluchátka hovořila – asi čínsky. Podala mi mobil. Mužský falset na druhé straně pozdravil anglicky.

Radostně zdravím a snad podesáté pakuji dotaz.

„Ano, máme volný pokoj. Přejete si „ladies“?“
„Promiňte?“
„Přejete si ladies?“
„Néé, já jsem dáma a přijela jsem se svým mužem. Rádi bychom jen přespali.“
„Ano, dobře.“

„Děkuji a pane, nepřeji si na pokoj ladies!“
„Ano.“

Proboha proč mi nabízel ženský?

Vyšla jsem ven a znovu zkontrolovala nápis nad dveřmi. Rezidence Nicola.

„Radku, kdyby to byl bordel, bylo by to tam nějak napsaný?“
„Já nevim, no asi by tam bylo, že je to Nightclub nebo něco, ne? Proč?“
„Nabízel mi na pokoj dámy.“
„ÓÓ Říme! Doufám, že jsi neodmítla.“
„Moc vtipný.“
„He he, prosim tě, kdo ví, co říkali. Tváří se to jako hotel.“
„No, jen aby nebyl hodinovej.“


Pokojík překvapil útulností, čistotou a manželským lůžkem. Koupelna, televize, lednička, opravdu hezké. Rychle jsem zkoukla noční stolky, jestli není na každém balíček kondomů. Nic. Uf!

„Vypadá to v pohodě.“
„Dobrou noc, miláčku, snad na nás za hodinu nepřijde nikdo bouchat.“


Vyspalí jsme se ráno batolili s věcmi do recepce zaplatit. Seděl tam Číňan, se kterým jsem v noci mluvila.

„Dobré ráno, všechno v pořádku?“
„Dobré ráno, ano, děkujeme, moc příjemné.“
„Přejete si snídani?“
„Ano, velice rádi.“

Odvedl nás zpátky nahoru na krásnou terasu. Tady nám ona Číňanka připravila opravdu bohatou snídani.

t

Zvyklá, že se nedomluví jinak než čínsky, jsem ji při žádosti o mléko do kávy angličtinou již neiritovala.  Automaticky jsem brilantně předvedla krávu a dojení.

Pochopila hned. Pobavily jsme se obě.


Ubytování nás stálo i se snídaní a úklidem 50 eur! Původní neexistující apartmán byl o celých 30 eur dražší a bez snídaně! A patrně i bez „ladies“.

Doteď dumám, jestli to patří k běžné nabídce, nebo je hotýlek víceúčelový, nebo vlastně co to mělo být...


Tak a teď vzhůru za krásami Říma!

A co bude první? Jistě že COLOSEUM!

Hned příště ho tu máte!

Reklama