Na vlastní kůži poznala žárlení čtenářka Eli.Emanuela. Byla to pro ni užitečná zkušenost, a dala jí do života jedno jasné rozhodnutí - žárlit nehodlá.

Čtenářka Eli.Emanuela nežárlí...


Když to není v hlavě v pořádku...

Na vlastní kůži jsem žárlení nepoznala - naštěstí! Od žárlivce bych velmi rychle prchala, protože jsem to viděla u kamarádky. Ještě na střední se dala dohromady s klukem, který byl neuvěřitelný žárlivec. Nevěřil jí, neustále jí volal, nadával, podezíral, ... Kamarádka byla nešťastná, protože ten teror se nedal vydržel, ale nebyla dost silná na to, aby se s ním rozešla. Dokonce s ním jela do zahraničí pracovat - a tam se jeho agrese vystupňovala. Sama, bez přátel, jen s magorem, který začal využívat svou psychickou převahu a byl stále agresivnější a agresivnější... Prosila jsem ji, ať se vrátí, ať od něho uteče. Ne - ještě si spolu pořídili hypotéku na domeček v ČR. Naštěstí po mnoha letech ho to s ní přestalo bavit a odešel od ní.
Nebo jiná moje kamarádka - tam to v hlavě neměl v pořádku její tchán. Manžel - takový pitomec, co i po třicítce poslouchal rodiče, a co řekl tatínek, to bylo svaté. Ženu si i s neplánovaným dítětem nastěhoval k sobě do svého mládeneckého pokojíčku, kde po přidání postýlky nebylo k hnutí. Odmítl se z rodného domu odstěhovat, i když tam nebylo místo, a hlavně - i když jeho otec snachu terorizoval. Vrcholem bylo, když se kamarádce ozval dávný kamarád z mládí. Dlouhé roky žil na druhém konci republiky a s mou kamarádkou se neviděl. Na pár dní přijel do rodného města a chtěl se s ní vidět. Kamarádka o návštěvě řekla manželovi, on nic nenamítal, takže kamarád přišel - v době, kdy byl kamarádčin manžel ještě v práci. Tchán byl přesvědčený, že přijel jen kvůli sexu, že snacha zneuctí jeho syna přímo v jeho vlastním domě. Několikrát vyslal tchýni, aby pod trapnou záminkou vpadla do pokoje. Pokaždé tam našla totéž - kamarádka i se svým známým byli oblečení, vzdáleni od sebe, co pokojík dovoloval, a hráli si s dítětem, které jako vždy tou dobou nespalo. Přesto poté, co návštěva odešla, tchán vrazil ke snaše a začal na ni řvát, že je nechutná děvka, co se nestydatě tahá s chlapama (!) před celou ulicí, že mu udělala ostudu, znesvětila jeho dům, podvedla jeho syna, ... Nutno podotknout, že manžel již byl doma a věděl, že není reálné, aby se jeho žena se svým kamarádem vyspala, ještě za asistence dítěte. Přesto kamarádku tchán vyhodil z domu i s prckem. Týden bydlela u rodičů, manžel tam za ní chodil a prosil ji, aby se vrátila, že to táta tak nemyslel, aby ONA (!) netrhala rodinu! A doma svého otce přemlouval, aby se tam jeho žena i dítě směli vrátit. (Ani tehdy ho nenapadlo, aby rodině sehnal byt.) Tchán se jí samozřejmě neomluvil a dál rozvracel manželství, dokazoval synovi, jakou děvku si vzal, snaše zakazoval chodit ven, kontroloval ji, ... Kdyby nečekaně neumřel, kamarádka by se rozvedla, už si domlouvala dočasné ubytování a tajné stěhování.
Po takovýchto zkušenostech, byť zprostředkovaných, jsem věděla, že nikdy nechci žít s někým, kdo žárlí. A mám štěstí - můj muž je báječný i v tomto směru. Věří mi, a já jemu. Nevadí mu, když se na přivítanou obejmu s kamarádem, protože ví, že je to jen přátelské, nic víc v tom není. Vzájemná důvěra je pro mě hodně důležitá. Nedokázala bych žít s tím, že bych se neustále užírala, s kým právě můj muž mluví, na koho myslí, ...
Kdo chce být nevěrný, vždy si najde způsob, jak to udělat, a ani sebevětší žárlivec nemusí nic odhalit - také ověřeno životem. Záletníci umí být neuvěřitelně vynalézaví, tak moc, že nikdo nic nepozná.
Nežárlím, a jen doufám, že toho v budoucnu nebudu litovat.

S přáním pěkného dne,
Eli.Emanuela

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 5. září 2012: Projevy vaší žárlivosti

  • Žárlíte?
  • A jak se to projevuje?
  • Kdy jste na partnera nejvíc žárlila?
  • Ztropila jste někdy žárlivou scénu?

Zavzpomínejte na své žárlení. Své příběhy a názory k tomuto tématu mi posílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže) nejpozději 5. 9. 2012 do 15.00 hodin. Délka vašich příspěvků ať je rovna nebo delší tomuto odstavci textu. Jeden z příspěvků na konci editace odměním knižním dárkem, konkrétně knihami Trapasy po francouzsku od Tanji Kuchenbeckerové (nakladatelství iKAR) a Dvorní šašek a čarodějnice od Siegfrieda Obermeiera (nakladatelství Knižní klub).

trapasysasek

Reklama