Stěhovala jsem se zatím čtyřikrát.
Podotýkám zatím, protože mě to ještě dvakrát čeká.
Poprvé to bylo v mých dvou letech, to si nepamatuju, takže to taková tragédie nebyla. Podruhé to pro mě ovšem byla největší katastrofa světa, stěhovala jsem se po dvanácti letech do města vzdáleného 100 km a měla jsem nastoupit do osmého ročníku ZŠ v novém prostředí.
Hrůza.
Po půl roce naši koupili malý domek, a tak jen co jsme vybalili poslední věci, začali jsme znova balit a šupky dupky o cca 1 km dál.
Po šesti letech jsem získala byt po babičce a zase jsem kočovala. A zase jen o ten 1 km.
Teď, po osmi letech chceme s přítelem postavit domeček, ale než bude, poputuju o 100 km dál k jeho rodičům, protože mám prvňačku a chci jí ušetřit trauma, které jsem prožívala já při přestupu na jinou školu. Řekla jsem si, čím dřív, tím lépe a hlavně o prázdninách.
A až postavíme domeček, bude to už jen pár metrů.
A doufám, že naposledy!
 
                                               
Přeji krásný den Maranta


Milá Maranto,
vy to máte krásně naetapované.
Buď kilometr, nebo rovnou sto, nic mezi.
Přeji vám a vaší rodině, aby ta pármetrová etapa do nového byla už poslední a nejkrásnější.
Reklama