Zřejmě proto, že podobnou ze zdvořilosti pochválila své nastávající tchýni, i když se jí vůbec nelíbila. Je vidět, že lhaní (ani ze slušnosti) se nevyplácí. Přečtěte si tento vtipný příspěvek, který nám poslala čtenářka s nickem maryene

Dobrý den, milé ženy, přestože některé dny jako ten dnešní jsou velmi mrazivé, nikdy mě to nedohnalo až k tomu, že bych se navlékla do kožichu. Dnešní téma ve mně ale vyvolalo vzpomínku na jeden zážitek z mládí.

Když mi můj nastávající poprvé představil svoji maminku, stála přede mnou, tehdy velmi nesmělou dívkou dáma v krásném a určitě velmi drahém kožichu a na hlavě měla i kožešinovou čepici. Byla jsem docela zaskočena, protože ta čepice byla velmi ošklivá a asi jsem se na ni zadívala déle, než bylo vhodné. Nenapadlo mě tehdy nic jiného, než tu čepici pochválit.

Asi bych dávno na tuto velmi krátkou scénku zapomněla, ale.. úplně stejnou čepici jsem dostala na naše první společné Vánoce jako dárek od manželových rodičů. Musela jsem si ji zkusit. Vypadala jsem v ní jako ruský kozák. Od té doby jsem ji na hlavě nikdy neměla a musím se přiznat, že mnoho let jsem si na hlavu ani v nejkrutějších mrazech nemohla nic dát, abych se nemusela vymlouvat, „proč nenosím TU čepici“.

Naštěstí jsem rozumově dospěla nebo se na čepici zapomnělo.

Jeden kožíšek jsem měla, i když jen chvíli a byl umělý. Zalíbil se mi bílý krátký kožíšek, krásný jako pro Sněhurku. Na první vycházce s dětmi, když jsem včas nedokázala převézt kočárek na chodník přes sněhovou bariéru, mě nahodil náklaďák černou sněhovou břečkou. A bylo po parádě.

Mohu se však přidat k řadě milovnic pravých kožíšků, jejichž fotku připojuji.

kote

kote

kote

Maryene

Škoda, že jste nám neposlala fotku té papachy, třeba by se tady našla nějaká zájemkyně. Vaše koťátka mi připomněla dávné televizní přestávky. To si ale pamatují jenom dříve narozené ročníky

Reklama