Nedávno jsem měla s jedním bezdomovcem docela „zajímavý" zážitek.
Nutno předem říci, že tyhle lidi příliš v oblibě nemám. Jsem přesvědčená, že většina z těchto lidí se do této své situace dostala sama svým přičiněním a jistým způsobem jim to i vyhovuje.
Ale k onomu zážitku". Šla jsem o polední pauze na něco k obědu a proti mně šel jakýsi chlap. Z dálky vypadal celkem normálně, jak se ale více a více blížil, bylo mi stále jasnější, o koho jde. Snažila jsem se už s předstihem směr své chůze na chodníku přizpůsobit tak, abychom se míjeli co možná nejdále od sebe, ale později jsem pochopila, že to bylo naprosto marné. Onen chlapík si mne již dávno vyhlídl a rozhodl se, že mne jen tak projít nepustí. Bohužel nebylo zbytí a já se musela zastavit, on se chopil příležitosti a zeptal se mne, zda bych mu nemohla pomoci.
Než z něj vypadlo, že by potřeboval něco málo na jídlo, uplynuly opravdu dlouhé a nekonečné minuty a skoro jsem to zněj musela vypáčit. Peníze jsem mu ovšem za žádnou cenu nechtěla dát (nejde o nějakou lakotu či co, ale o princip a o to, že by ty peníze stejně použil na nějaký alkohol apod.), tak jsem přemýšlela, jak z toho elegantně vyklouznout. Nicméně mne v tu chvíli napadlo, že za jídlo se dá přece platit i stravenkami, takže jsem jednu vytáhla a dala mu ji. Vím, že se stále najdou obchody, kde se dá stravenkami zaplatit i alkohol, ale už to není tak lehké jako dřív a já mu to opravdu nechtěla nijak zlehčit. A krom jiného jsem ve skrytu duše živila takovou tu malinkatou naději, že si za to koupí opravdu jen to jídlo. Jsem já to ale naivka.
Jistě si dovedete představit, jak byl ten chlapík vděčný, jak mi strašně moc děkoval, a určitě byste nečekali, co udělal dál. Na oplátku se rozhodl, že mi za to v rámci děkování potřese rukou. To byl ale trapas. Nedovedete si představit, co se mi v tu chvíli honilo hlavou (Podám mu ruku a něco chytnu, nějaký svrab nebo něco podobnýho, vždyť tihle lidi se hrabou v odpadcích a nemyjí si ruce, no, fuj!" apod.), ale nakonec jsem se rozhodla, že mu to prostě na rovinu vyklopím, jak se věci mají. Takže, jsem mu řekla, že si vážím jeho díků a že ho opravdu nechci nijak urazit či se ho dotknout, ale ať se na mě nezlobí, rukou si s ním opravdu nepotřesu.
Pochopil to.
Ještě teď si říkám, že to možná bylo moc drsný, ale já jsem to takhle udělat musela, jinak to nešlo. Bohužel nepatřím mezi ty, kteří mají pro tyto lidi větší pochopení a (když to řeknu zcela otevřeně a upřímně) neštítí se jich jako já.
No, ale z onoho setkání jsem nakonec odcházela s takovým tím příjemným a hřejivým pocitem u srdce, že jsem možná i někomu alespoň trošičku na chvilku pomohla.
Čas od času udělat dobrý skutek není až tak strašný. ;o)

Miša


Milá Mišo,
na to, že se bezdomovců štítíte, tak klobouk dolů. Jen jsem čekala, že ho někde za rohem potkáte, jak tu stravenku s někým šmelí" za peníze.

Reklama