Vztahy

Dospějeme ve vyrovnání se s rodiči

Dobrý den, milé ženy a muži in, jak tak přemýšlím o své dospělosti a kdy vlastně začala, vzpomněla jsem si na dávno zasutou vzpomínku.

Bylo mi asi tak dvanáct a byla jsem s maminkou v samoobsluze. Maminka bezradně chodila kolem balíčků s masem a nevěděla si jaksi rady s nákupem. Nahlas přede mnou přemítala, co má vlastně koupit, co z toho bude vařit... v ten okamžik jakoby se mi v hlavě zablesklo a maminku jsem viděla úplně jinýma očima než dřív.

Byl to pro mě skoro šok, vidět svého rodiče, o kterém jsem do té doby nepochybovala, u kterého jsem vždycky našla útočiště, že něco neví, neumí! To bylo poprvé, co se rodičovská autorita zakymácela. Pak přešla puberta, kdy jsem byla v klasické opozici, na rodičích viděla jenom chyby, přišly vdavky, moje rodičovství a nějak jsem ani nestíhala pozorovat, co maminka, jak zvládá nástup do stáří. (Tatínka jsem ztratila hodně brzo, zemřel.).

Teď jsem opravdu už podle let hodně dospělá, s tím se nedá nic dělat, ale podle své vlastní zkušenosti můžu říct, že je hodně druhů dospělosti, ale jenom jeden ten pravý. Totiž okamžik, kdy začnete být k vlastním rodičům shovívaví, chápaví a porozumíte jim. A když oni počítají s vaší pomocí a vy ani na okamžik nezaváháte a jdete za nimi bez vytáček. Tak to vidím já.

Gerda


Milá Gerdo, díky moc za příspěvek. To s těmi rodiči cítím podobně, jenže vztah rodič-dítě je vůbec ten nejtěžší, který existuje a mnoho lidí se s ním nevyrovná do svojí vlastní smrti. Téma je to citlivé a pokud právě rozřešení tohoto vztahu považujete za klíčové pro dospělost, velká část lidské populace nedospěje nikdy.

Jste dospělí ve vztahu ke svým rodičům? Napište mi o tom na adresu redakce@zena-in.cz!

   
29.11.2006 - Láska a vztahy - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. [5] Rikina [*]

    Tak já nevím - mně připadá, že není co řešit... nic složitého a těžkého ve vztahu k vlastním rodičům nenalézám. Co se pamatuji, celkem jsme si rozuměli vždycky. Možná v té pubertě trochu míň, ale i tak nešlo o nic podstatného. S mojí pomocí počítali od doby, co mi bylo nějakých 10 a měla jsem na starosti mladší sestru. Což se jaksi pokládalo za samozřejmé. Vážně nevím, s čím bych se měla vyrovnávat.

    superkarma: 0 29.11.2006, 13:04:07
  2. avatar
    [4] Gabi [*]

    A abych navázala na dnešní téma: já myslím, že dospělost je spíš převzetí zodpovědnosti za sebe a vlastní činy a rozhodnutí a tak si myslím, že mnoho lidí zůstane dětmi do smrti.

    superkarma: 0 29.11.2006, 13:02:13
  3. avatar
    [3] Gabi [*]

    gerda: já se přiznám, že u mě má vývoj vztahu s rodiči úplně jiný průběh. Puberta na vidění rodiny nic moc nezměnila. Vše jsem začala vidět reálně až poté, co jsem se odstěhovala a skládačka mi zapadla zcela s vlastními dětmi. Věci jsou prostě jinak, než se zdají být a aby člověk viděl reálně nemůže být toho součásti. A takže v mém případě shovívavosti a chápavosti s léty ubývá.

    superkarma: 0 29.11.2006, 12:58:41
  4. avatar
    [2] gerda [*]

    Hanče: někdy se role obrátí a dítě se vlastně stává tím ve vztahu moudřejším.

    superkarma: 0 29.11.2006, 12:36:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme