No... někdy se stane, že ten druhý jaksi nechápe nebo nechce chápat, že už není chtěný. To byl i můj případ. Aneb: Jak se z normální sebevědomé ženské, stane slepice.

Měla jsem vztah" s jedním pánem.To, že byl ve čtyřiceti svobodný, jsem brala jako smůlu v životě a nekonečný příiběh o tom, jak mu jedna zahýbala, druhá nechápala, třetí že měla děti a tchýně byla zlá, ve mně vyvolávaly přílivy soucitu a mít ty zrůdy" po ruce, tak vraždím. Vždyť on je takový hodný.

Mírně přisleplá a nablblá zamilovaností jsem mu vozila domů dortíčky, uklízela, vařila, platila za něj, chápala ho a hlavně: nechala se ponižovat. Romantika se vytracovala, já se držela zuby nehty.
Věděla jsem, že mi s ním není už dobře, ale nechtěla jsem to skončit. Neptejte se proč: nevím... fakt zoufalkyně z nuceneho výseku, zamilovaná do člověka, který má lov" jako sport a ženský maximálně na kvartály.

Nekonečné poznámky o tom, že jsem TLUSTÁ, vyvrcholily v následující situaci: Postel, sex... já nahoře v nejlepším, nevnímám svět... a najednou slyším: „Vidíš, kdybys neměla tyhle špeky (a ukázal kde), tak máš docela hezkou figuru".

Milé dámy, měla jsem ho kopnout do rozkroku hned, že!!! On mi vlastně pomalu, celou tu dobu (týdny!!) dával signály, že to mám pochopit! No a já se vnucovala a řekla jsem si tak o tu závěrečnou scénku.
Tak jsem ty KOPAČKY konečne pochopila.

Proto: Když budete stále poslouchat samé negativismy a poznámky od někoho, kdo má sám do Toma Cruise daleko... doporučuji přehodnotit situaci. Ať to bolí, jak chce, chlapů je dost.

P.S.: měrim 172 a vždycky jsem vážila 73 kilo... a dnes už se tomu jen směju a řikám si,  JAK JSEM BYLA BLBÁ.


Milá sebekritická pisatelko,
láska je holt někdy slepá.
Ale možná jste jen nechtěla být sama, a proto jste ty signály ani slyšet nechtěla.
Doufám, že dnes už máte partnera, který vaše přednosti dokáže náležitě ocenit.


Reklama