Mám 13letou dceru. Její třídní učitelka vymyslela takovou věc, což myslím, že byl velice dobrý nápad: Každé dítě napíše svým rodičům dopis, který na nás bude čekat při návštěvě rodičovské schůzky.
Dopis byl napsaný na A4, na linkovaném papíře a mluvou puberťáka :-), ale je moc hezký. O tom, že budu vždy jejím vzorem a že jí nevadí, že nemáme úplnou rodinu, že mě má ráda. Byly tam taky věci, které by chtěla změnit. Nebudu vše vypisovat, podstata je v tom, že jsem se normálně dojetím rozbrečela, slzy nešly zastavit a to jsem seděla v první lavici, protože jinde po mém pozdějším příchodu nebylo místo. Paní učitelka si toho samozřejmě všimla, ale taktně mlčela. Dopis jsem schovala mezi ostatní obrázky od ní, které sbírám. I když máme s dcerou hezký vztah, povídáme si, do dopisu se přece jen lehčeji píší některé věci, dá se více zamyslet. Někde jsem četla, že i v partnerských vztazích  se mohou problémy řešit tzv. dopisy lásky, ale mají svoje pravidla.  Můžeme v něm napsat partnerovi, co se mi na něm nelíbí, co mě trápí , ale vždy končit s láskou. Já rozhodně paní učitelce moc děkuji a myslím, že nejsem sama :-)
NINA
Milá NINO,
asi bych brečela také. Váš příspěvek se sice vztahuje k minulému tématu, ale s tím dnešním má hodně společného. Pro matku asi není nic krásnějšího než projev lásky dítěte.
Reklama