Novinky

Dooma: O mé budoucnosti bylo rozhodnuto…

Čtenářka s nickem Dooma snila o tom, být veterinářkou. Stejně tak ale mohla být třeba i naší kolegyní tady v redakci. A co nakonec dělá a zda je to práce podle představ jejích rodičů? To se dozvíte v dalším příspěvku.

Krásný jarní den všem na ženě-in!

Co se týče zaměstnání a profese, tak o mé budoucnosti bylo rozhodnuto nedlouho po tom, co jsem nastoupila na základní školu. A to proto, že v této době vznikla naše rodinná firma. 

Možná už někdo postřehl (viz nedávné zvířecí téma tady na Ž-In),  že jsem od mala měla velmi úzký vztah ke zvířatům, a co si vybavuji, tak jsem odjakživa chtěla být veterinářkou. A samozřejmě, když se v 8. třídě pomalu začalo řešit, kdo kam bude za rok dávat přihlášku, věděla jsem, že chci jít na veterinu zcela přesně, i když jsem ještě lehce koketovala s myšlenkou jít studovat žurnalistiku, ale veterina vedla. 

Myslím, že v té době začalo pro moji mamku krušné období, aby mne přesvědčila k tomu rozhodnout se pro obchodní akademii. Nemohu říci, že by mne do něčeho tlačila, používala psychický nátlak ani podobné přemlouvací a násilné taktiky. Ne, pouze věděla jak na mne, asi jako všechny maminky vědí, jak pracovat se svými dětmi a rozumně se mne snažila přesvědčit, že jít na obchodní akademii a vystudovat na profesi účetní bude to nejlepší pro nás všechny. Za prvé jednou budu mít přece jasné místo ve firmě, za další - účetní ve firmě je nutností a nikdo jiný (kromě našeho dědy, který už na tu práci neměl věk) tento obor neznal a účetnictví neovládal. Takže jasná volba: Domča půjde na obchodku.

Snažila jsem se namítat, že to není nic pro mě, že veterina by mě bavila více, ale odpovědi typu: jak na malém městě seženu práci veterinářky, kdo mě kde vezme apod., sahat krávám do konečníku bych určitě nechtěla a další a další námitky. Prostě jsem to asi vzdala, v 15ti letech pro mne možná bylo moc brzo přemýšlet nad svým budoucím zaměstnáním a ještě k tomu odolávat nátlaku rodičů a dohadovat se, co pro mne bude v budoucnu nejlepší. Říkala jsem si, že asi mají pravdu, že jako účetní se chytnu leckde, kdežto místo veterinářky bych mohla shánět hůře. A tak bylo jasno...

Přijímačky jsem udělala, studium zvládala bez problémů, přišly první lásky, myšlenky se schylovaly jinam, než k tématu budoucího zaměstnání, tak nebylo třeba řešit, co že to vlastně studuji, proplula jsem studijním stadiem života, odmaturovala a po škole nastoupila do naší firmy. Mezitím jsem se usadila a zabydlela ve městě vzdáleném 35 km od svého rodného města a místa svého zaměstnání. Což znamená každodenní dojíždění. 

Po pár měsících jsem zjistila, že to co dělám, mne absolutně nebaví, ale byla jsem ráda, že mám práci a zatím jsem viděla výhody dělat s rodinou. Po dvou letech už jsem začala naopak vidět samé nevýhody, nebavily mne časté hádky a neshody a práce mne přestávala bavit víc a víc. A co bylo nejhorší... ozvaly se ve mne lehké výčitky a obrovská lítost toho, že jsem si tenkrát neprosadila svou a na veterinu nešla.  

Pracuji ve firmě jako účetní doposud (už to je 10 let), nyní jsem ve stadiu, kdy jsem tím, že sem musím, naprosto znechucena, tato práce mne ničím nenaplňuje, nebaví mne, opravdu sem jezdím jen z povinnosti. Nejhorším faktem je, že i kdybych chtěla dát výpověď, tak ji nedám... a to z toho důvodu, že jde přeci o rodinu a nemohu v tom mamku nechat... vždyť to všechno vybudovala pro nás, abychom byly se sestrou zabezpečené.        

Pravdou je, že na podzim jsem si udělala rekvalifikaci a částečně se začala starat o to, abych třeba jednou na plný úvazek konečně dělala to, co mne bude bavit. Veterina to není, ale práce se zvířaty ano - jedná se o stříhání a úpravu psů a ač to dělám jako vedlejší činnost, tak mne to neskutečně moc baví a vím, že tohle je práce, kterou jednou chci dělat na plno! Otevřít si salon pro psy a dělat konečně to, co chci. 

Za dva roky se bude má neteř rozhodovat, kam dá přihlášku. Chce jít na veterinu. Popravdě... v první chvíli jsem jí strašně záviděla, že jí to nikdo nevymlouvá, a že jí ten sen, co já si splnit nemohla, nejspíš vyjde... Teď už jí nezávidím, ale moc jí to přeji! 

Takže sestro, pokud to čteš, tak doufám, že neuděláš stejnou chybu jako mamka a ty tvoje cácorky jednou budou dělat tu práci, co je baví... :) 

Všem, co dnes pracují, přeji, ať to utíká a mějte se všichni krásně!

Zdraví
Dooma 

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven

______________________

Já bych to tak černě neviděla. Dobrých účetních je potřeba jako soli a tu veterinu si de facto splňujete v podobě koníčku. Ten je často dělán s větší láskou, než samotné zaměstnání.
Přeji Vám, ať se Vám váš sen jednou splní - a vidíte, ještě pak nemusíte v tom podnikání shánět žádnou účetní :)
Krásný, jarní den
Saša

Téma dne: Co z vás chtěli vaši rodiče mít ?

podtitul: a čím nakonec jste ?

  • Měli rodiče jasnou představu o vaší budoucnosti?
  • Měla jste ji Vy sama?
  • Tlačili vás k povolání, na které jste neměla, nebo ho dělat nechtěla?
  • Dědí se u vás v rodině nějaké profese?
    např. doktoři, právníci, profesionální řidiči, policajti atd. atd.
  • Prosadila jste si sama, co budete dělat?
  • Nebo jste vyhověla přání rodičů?
  • Pomohli vám při výběru?

Téma je to obšírné, určitě mi rozumíte, kam mířím, takže celou koncepci příspěvku nechám na vás.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelak obdrží pěkný dárek: kosmetickou sadu RYOR: regenerační šampon a kondicioner.

darekk

   
16.04.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [2] Trefa [*]

    Trefa:ja jsem take nemohla delat co bych si prala.ale tenkrat jina moznost nebyla.tak jsem ten zivot prezila.dneska mate jine moznosti.dneska veterina ma budoucnost.

    superkarma: 0 16.04.2013, 12:58:55
  2. avatar
    [1] Brixik [*]

    Buď ráda, žes nešla na veterinu. Momentálně pracuji na Výzkumném ústavu veterinárního lékařství a pokud si povídám s lidma, co mají tuto školu za sebou, tak v oboru - tzn. že dělá fakt veterinární praxi, je vždy tak maximálně 50% z ročníku. Ba u těch mladších - věk kolem 30 a míň se do praxe dostane po dokončení školy cca 25%. Zbytek je buď úplně mimo obor nebo ve výzkumu nebo objíždí ordinace kolegů jako farmaceutičtí reprezentanti a velká část je bez práce.

    superkarma: 0 16.04.2013, 12:09:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme