Blížíme s pomalu k závěru, ale příběh o indiánce (mimo jiné), který poslala její sestra s nickem Dooma si ještě přečtěte.

Hezký den,
podomní prodejce a nabízeče zvonící u dveří a nabízející zaručeně nejlepší a nejvýhodnější služby, zboží a bůhví co ještě, nemůžu ani cítit. O jehovistech ani nemluvě. Právě ti poslední - jehovisté mi vadí nejvíce. Člověka od ČEZu, či z plynáren se zbavíte dle mých zkušeností snadno. Stačí říci, že nemáte zájem, čas a ani chuť, právě máte na plotně „zaděláno“ na večeři a opravdu není čas na jakékoliv povídání mezi dveřmi.

Domů bych rozhodně nikoho cizího nepustila. Ale jehovistů se slušně prostě zbavit nejde! Jsou neodbytní, neustále je zajímá, jak je možné, že o jejich letáčky zájem nemáte, vždyť stát se jedním z nich je přeci ten nejlepší krok, jaký můžete udělat a podobné řeči. Jsem na ně doslova alergická a když vidím, že mi někdo chce nabízet cokoliv spojené s Králem božím, či jak oni svého pána nazývají, tak přestávám být slušná a velmi rychle je „odpálkuji“ slovy, že hříšník jako já by jim akorát jejich víru zkazil, nebo podle nálady i horšími frázemi.

Zážitek mé o 10 let starší sestry ovšem je z opačného soudku, kdy byla totálně odzbrojena ona právě podomními prodejci. Nezmohla se na jedinou větu, kdy by je jakkoliv odpálkovala. Sestře bylo tenkrát 19 let, právě se přestěhovala do malé garsonky. Ve škole nám řádily neštovice, samozřejmě jsem si je domů přinesla a marodila. Jelikož sestra neštovice neprodělala, tak byla jen otázka času, kdy je dostane také. Taky se tak stalo. Takže i ona ulehla, většinu těch nepříjemných pupínků měla v obličeji a opravdu měla daleko těžší průběh, než mívají děti. Takže aby se toho brzy zbavila, tak se poctivě mazala oním bílým pudrem. Jedno dopoledne chodili mladí pánové a po bytech nabízeli kukátka do dveří. Taková už vylepšená, kdy vidíte pomalu i za roh. Chodili byt od bytu a zkoušeli, kdo je doma. Když došli k bytu mé sestry, zazvonili a čekali... a sestra otevřela. Asi vypadala úchvatně, když měla v obličeji jeden bílý flek vedle druhého, ale věřím, že v tu chvíli jí nedošlo, že má na obličeji takovou parádu, prostě někdo zazvonil, tak šla otevřít. Pánové se prý jen zarazili, chvíli na ní nevěřícně koukali a pak místo jakékoliv naučené nabízecí fráze jen pronesli: „Dobrý den, slečno... vy si hrajete na indiány?!“ Sestru to v tu chvíli natolik vykolejilo, že nevěděla, co jim říci a radši zabouchla dveře. Nakonec jí mladíci nechali lístek s nabídkou za dveřmi.

Asi se nedivíte, že ačkoliv šlo o jistě pořádně kvalitní kukátka za skvělou cenu a dotaci od družstva, tak sestra na uvedené číslo nezavolala... bála se, že by už byla zaškatulkovaná jako „ta indiánka“ :) Od té doby, když někdo zazvoní, běží nejdříve k zrcadlu „jestli dobrý“ a poté teprve otevře... kdo by se divil, že?

Mějte fajn den!

Dooma 

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________

Já bych v té roli indiánky zůstala. A do ruky vzala ještě tomahavk a pěkně pány vyprovodila :)
Jinak, co se týká těch Jehovistů, to je kapitola sama pro sebe, zvažuji, že o tom udělám samostatné téma.
Děkuji, že jste napsala, mějte se hezky  
Saša

Téma dnešního dne: Podomní prodejci

  • Máte zkušenosti s podomními prodejci, pojišťovacími agenty, falešnými výběrčími na charitu ad.
  • Naletěly jste někdy?
  • Naletěl někdo z vašich známých a příbuzných?
  • Který typ těchto lidí vás štve nejvíc?
  • Chápete, že dělají svoji práci, nebo vám lezou na nervy?
  • Stáli tito lidé už i neodbytně u vašich dveří?
  • Jak je dokážete slušně vypoklonkovat?

Otázek se nabízí celá řada, obsah vašich příspěvků nechám už zcela ve vaší kompetenci.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna ze čtenářek obdrží pěkný dárek: oční kosmetiku od AVONu a make-up zn. Gabriella Salvete

darecek

Reklama