Nedávno jsme zveřejnili článek, který vznikl na základě čtenářského příběhu. K tématu se nám vyjádřila psycholožka Mgr. Hana Formánková a v komentářích se objevilo spousta vašich ohlasů.

Dnes nám přišly do emailu příběhy, které téma ještě doplňují. Při jejich čtení jde po zádech mráz. Opravdu to tak může být? Člověk tomu druhému do hlavy nikdy nevidí, ale..

Po přečtení reakcí na téma o zodpovědnosti přivézt na svět postižené dítě , bych je ráda doplnila třemi příběhy z mého okolí. Je v nich sobeckost, nezodpovědnost a i „vyčůranost“ jak přijít k financím, byť za cenu zplození dítěte, které je neschopné samostatného života.

  • Osudy v rozmezí čtyř desítek let.

Matka přivedla na svět postiženou dceru. V žádném případě nelze odsoudit, v té době se genetické vyšetření u mladých matek nedělalo. Až po porodu se zjistilo, že jde o genetickou vadu, která bude vždy, když se narodí děvče. Nechyběla odvaha a přišlo druhé dítě-syn. Po létech třetí těhotenství. Pokrok ve zdravotnictví dosáhl větších úspěchů a matce bylo sděleno, že to bude děvče. Konzultace lékařů s matkou nepadla na úrodnou půdu a ona si prosadila dítě donosit. U obou děvčat, dnes už dospělých žen, silná demence. Ale chodí, nají se, oblečou. Neumí číst, psát, nerozeznají realitu od fikce. Dojdou s lístečkem na nákup, umyjí nádobí. Před několika roky mi ona matka přímo do očí řekla: VŽDYŤ NÁS HOLKY ŽIVÍ! Ano, plné invalidní důchody a na obě příspěvky na péči po celý život. Také Vás napadlo to ,co mne? Ano, vědomé zplození postiženého dítěte za účelem obohacení. Skoro žádná práce, žádný ležák, kterému by se musela věnovat obrovská péče. V tom vidím tu zrůdnost.

Ve druhém případě jsem byla i přímým aktérem. Matka, která nechtěla již další dítě, za sebou několik umělých přerušení těhotenství. Gynekolog v žádném případě nedoporučil další přerušení a matka se ještě na konci druhého trimestru snažila všemi možnými způsoby vyvolat potrat. Při lékařské prohlídce bylo zjištěno, že není něco v pořádku. Absolutně odmítla hospitalizaci. Domluvy mé i jejího manžela se naprosto míjely účinkem. Z čeho jsem měla obavy, to se naplnilo. Dítě ležák, nemluví, pleny, kašovitá strava. A dnes ta maminka dává všechnu vinu lékařům. V žádném případě si nehodlá připustit, že největší podíl viny má ona sama.

A třetí případ je kapitola sama pro sebe. A podobný příběhu prvnímu. Rodina, kde už třetí generaci „vládne“ velice závažná neurologická nemoc, kde je prioritou alkohol. Až na jednoho příslušníka rodiny, mají všichni PID. Nedávno 17-letá maminka přivedla do rodiny dalšího adepta na důchod. Naprostá nezodpovědnost ale hlavně bezpracný příjem, čímž se i chlubí.

A tak se rodí další a další děti, které jsou bezohledností a nestydím se napsat „vyčůraností“ rodičů zátěží pro stát. Finanční profit je bohužel pro mnoho rodičů dalším příjmem, aniž si uvědomí, kdo se o tyto děti či dospělé jedince postará až oni nebudou moci, či zemřou.

Ohnivazena.magdalena

  • Dodatek: Čtenářce posíláme knížku. Díky jejímu tipu vznikl článek, který vás jednoznačně zaujal, a dnes přidala ještě zajímavé příběhy. Děkujeme.
Reklama