Není nad to, když máte sousedku, které nejste lhostejní. Jenže co když její zájem o vás přeroste hranice slušnosti a stane se z ní špeh, který šíří pomluvy a dělá „zlou krev“? Takovou zkušenost má Martina (32), která si oddychla, až když se stěhovala.

Tehdy se rozešla s přítelem, a tak řešila bydlení. Sama by podnájem v Praze se svým platem neutáhla, proto připadalo v úvahu jen spolubydlení. „Když se totiž měsíční platba rozdělí třemi, je to hned o něčem jiném. Rozhodně nevydělávám majlant, takže každá koruna dobrá. Ozvala se mi bývalá spolužačka, že se stěhuje a zůstává po ní pokoj právě v takovém bytě. Zašla jsem se tam podívat a s majitelkou si plácla. Obě spolubydlící byly fajn holky, asi v mém věku,“ vypráví Martina, která se do týdne stěhovala. Jediné, co ji trochu znejistělo, bylo jejich varování před zdejší domovnicí. Prý si na ni mám dát pozor. Ale řekla si, že nejspíš přehánějí.

old lady

Tvářila se, jak na vraha

Netrvalo dlouho a Martina našla nového přítele. Občas zašel na návštěvu on k ní, jindy ona k němu. Jenže po měsíci potkala na chodbě zmíněnou domovnici, zdánlivě milou paní v důchodu. „Dívala se na mě jak na vraha. Ani na pozdrav neodpověděla. Jen štěkla, že dobrý den by byl, kdyby v domě žili slušní nájemníci. Zarazilo mě to, ale řekla jsem si, že ji nejspíš někdo právě namíchl. Netušíc, že její hněv patřil mně!“ Vzpomíná na den, od kterého ji tato sousedka začala pronásledovat. Zanedlouho ji totiž zastavila a mávala jí seznamem před očima.

Přítel? Nebezpečné individum!

V seznamu měla napsány přesné časy, kdy mě kdo navštívil. V kolik přišel, jak dlouho zůstal, v kolik odcházel… Nevěřila jsem vlastním očím. Moje argumenty, že je to moje soukromá věc, neobstály. Ječela na mě, prý jestli si dovedu představit, kolik proudu spotřebují naše věčné návštěvy, když pořád svítí na chodbě a jezdí výtahem. A že všechny taháme do baráku podivná cizí individua, která mohou někomu ublížit, nebo někoho vykrást!“ líčí Martina s tím, že ji celý výstup totálně rozhodil a rozbrečel. Jenže domovnice se nehodlala vzdát. A tak přišel dívkám dopis. Výzva k účasti na schůzi bytového družstva ve věci projednání jejich prohřešku.

Pomluvy a obvinění z prostituce

„Šly jsme tam s bojovnou náladou. Přece nám nebudou zakazovat soukromé návštěvy. Nejsme na internátě! Jenže když nám předseda představenstva začal číst udání, že si vodíme do bytu až příliš mnoho pánských návštěv a pravděpodobně v něm provozujeme erotický privát, zíraly jsme na něj s otevřenou pusou. A všichni přítomní obyvatelé domu zase na nás. Obhajovaly jsme se, co se dalo. Takový nesmysl! Je přeci logické, že když bydlí v jednom bytě tři lidé, tak do něj chodí více návštěv. I tak přišlo upozornění, ať to dáme do pořádku a neděláme z jejich slušného domu noclehárnu. A domovnice si samozřejmě přisadila. Nejen, že se vytasila se svými seznamy návštěv, ale také prý děláme hrozný hluk a ještě o půlnoci je zpoza dveří slyšet televize. Vypadalo to, že si o ní ostatní obyvatelé myslí své, ale nikdo se nás nezastal. Beztak byli rádi, že mají klid a ona je teď zaměřená na někoho jiného,“ kroutí hlavou Martina s tím, že od té doby byla pro jistotu častějším hostem ona u svého přítele. A nedávno se k němu i nastěhovala. Oddychla jsem si! Není totiž vůbec příjemné, když vás někdo sleduje a vede o vás záznamy. Ty doby už snad minuly… dodává Martina.

Čtěte také:

Reklama