Znamení na domech byla odpradávna. Např. na území Dolního Egypta máme doložený nález ze 3. století př. n. l.

My se ale podíváme do Prahy.
Tady se znamení na domech rychle rozšířila ve 14. století.
Města se rozrůstala, už to nebyly jednotlivé domy, ale celé ulice a průčelí jednotlivých domů splývala.

 

Písemně máme doloženo, že Pražané označovali nejdříve svá stavení po venkovském zvyku, a to podle držitele. Pro cizince tedy k nenalezení.
Později podle nápadného znaku stavení – např. U červených dveří. A nebo podle barvy domu.
A víte, že např. v 15. století měl dům, spojený se zločinem či zločincem žlutou barvu?

 

Dědičná rodová jména a erby byly výsadou šlechty, prostý lid byl spojován s domem – Janek od Zvonu. Později se název zkracoval – tak konšel Pštros byl vlastně konšel bydlící U tří pštrosů.

 

Při studiu jsem přišla na jednu zajímavost. Na korábě … evokuje dalekou cestu po moři – ale ne, ve staré češtině "octnout se na korábě" znamenalo "přijít na buben".

Tak a teď se podíváme na pár znamení, která si můžete v Praze prohlédnout.

 

U radnice 8 je dům U zelené žáby.

V domě žil drobný krejčí Marciáš Lokýtek, L. P. 1436, ve čtvrtek před Květnou nedělí se udála tato příhoda:

Krejčík velmi obdivoval potulné kejklíře, ušil si tajně zelený trikot a začal trénovat – dal si nohy za hlavu, ale zpět to nešlo. Volal o pomoc, ale služebná v tom šeru myslela, že je tam obrovská žába, s křikem utekla a vzbouřila celé město s tím, že krejčího spolkla velká žába.

Když krejčí zemřel, nechali na jeho počest vytesat na dům žábu. 
Pověst má jen drobnou nesrovnalost. Dům pochází až z r. 1654.

Ale něco na té žábě musí být, protože v okolí je ještě žába zlatá a černá.
A protože žába byla spojována s nečistými kouzly a temnými pověrami, jako znamení už ji jinde nenajdete.

 

U zlatého hada – roh Karlovy a Liliové

Ve středověku byl had protipólem nebeského ptactva a zároveň ďábel - pokušitel.
Ale dávný mýtus ho spojoval s přírodním cyklem otvírání studánek i země, s uzdravováním a oživováním.

Deodat z Damašku, jak si sám říkal, chodíval Prahou v orientálním oděvu. V jedné ruce pánev se žhavým uhlím, ve druhé truhličku se šálky, na hlavě džbánek s kávou…
Asi 1714 si otevřel první kavárnu ve městě. Právě u zlatého hada, i když někdo tvrdí, že U tří pštrosů. 
Není jistá ani jeho národnost, buď Arab, nebo Armén – zpívala o něm písničku Ljuba Hermannová, ovšem tam se  mu říkalo Turek.

Jisté jsou dvě věci – první kavárník v Praze přišel na mizinu a znak zlatého hada se dostal na dům až 500 let poté, snad zde byla lékárna.

Pokud vás to zaujalo, můžeme se příště podívat na další domy…

     
Reklama