Reklama

Děkujeme za první příspěvkovou valštovku čtenářce s nickem maje. Všichni budeme jistě souhlasit s jejím názorem, že byt musí být hlavně domovem.

Zdravím všechny v redakci a všechny holky na ž-in.

Vyrůstala jsem na vesnici v rodinném domě. Od mala se vědělo, že moje starší sestra zůstane v baráku a já půjdu „o dům dál". A přestože jsem byla od 14ti let na internátě a pak rok na jazykové škole v bytě ještě se třemi kamarádkami, hrozně ráda jsem se domů vracela.

Jenže pak se rodina rozrostla a narodil se mi synovec. Najednou začala být těsno. Hledala jsem levný byt, ale podnájem i u nás - na velmi malém městě - stál tolik, co dělala moje výplata. Mezitím jsem se poznala s mým nynějším manželem. Ten mi hned druhý den nabídl, abych se nastěhovala. Nastěhovala jsem se a za pár dní on odjel na 2 měsíce za prací do Francie.

Do té doby jsem si nikdy neuvědomovala, kolik práce dělá ženská, když se vrátí z práce. Dřív jsem to brala jako samozřejmost - večeře, čisté prádlo, uklizeno a najednou to všechno bylo na mě. Musím uznat, že mě to i bavilo. Už jsem měla pocit, že jsem hospodyňka. Dneska se tomu musím smát. Přestože jsme byt koupili v době, kdy jsme už byli manželé, oba víme, že kdybych se chtěla rozvést, musím se i s dcerou odstěhovat. Nenechal by nám ho.

A já mám už několik měsíců neodbytný a všudypřítomný pocit, že z toho bytu musím pryč - do domečku, který bude jen můj. Manžel o domeček nestojí, protože bychom pak nejezdili na chatu a nebo hrozně málo. Ale ten pocit, že musím pryč, je pořád ve mně. Vím, že bych se pak hodně vnitřně uklidnila. Věděla bych totiž, že tohle je nejen můj, ale hlavně dceřin DOMOV. Místo, ze kterého jednou odejde -ale až tehdy, až to bude chtít sama. A bude vědět, že mě tam vždycky najde.

Protože DOMOV pro mě znamená daleko víc, než jen slovo BYT.

maje

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Mám nějaký neodbytný pocit, že nejste zrovna spokojená, ale jestli se mýlím, tak mi to odpusťte.

Co si o tom myslíe, milé ženy-in? Napíšete nám také něco k dnešnímu tématu? Můžete vzpomínat, filozofovat, nebo třeba jen vyslovit svůj názor, co pro vás znamenal první byt. Byla jste v něm šťastná, nebo na něj nemáte zrovna nejlepší vzpomínky? Napište nám.

redakce@zena-in.cz