Autorka, lékařka a pěstounka, Dagmar Zezulová, známá na internetových diskuzích pod jménem MACEŠKA, připravila ke druhému vydání pokračování životů svých přijatých i biologických dětí. S neuvěřitelnou pokorou a laskavostí se rozhodla spolu s dětmi zveřejnit jejich osudy až do dospělosti, protože jejím přesvědčením je, že děti patří domů. První část knihy Dětství byla vydaná již v roce 2006. Autorka popisuje, jak se spolu s manželem a svými dětmi rozhodli o přijetí dítěte z dětského domova a jak děti do rodiny postupně přicházely. Druhá část vypráví o Dospívání dětí - o období, které bývá nejtěžší kapitolou celého rodičovství. Jak proběhla puberta, jak děti dnes žijí, jak se odvíjejí jejich osudy?

Tím, že autorka popisuje 15 let běhu života své rodiny, od přijetí prvních dětí, po jejich dospělost, poskytuje cenný a nezkreslený pohled na problematiku dětí žijící v dětských domovech a náhradních rodinách. Autorka svými texty ovlivnila i celou řadu jiných osudů - těch, kteří o náhradním rodičovství přemýšleli, ale i těch, kterých se téma adopce, pěstounská péče, hostitelská péče jakkoli dotýká.

Příběh za knihou

domovPrvní impuls napsat o našich dětech vzešel od Gábinky. Když dočetla knihu Jako stromy bez kořenů, zeptala se mě: „Mami, proč o nás nenapíšeš knížku?“ Tu otázku jsem nečekala a musím se přiznat, že mě opravdu zaskočila. „Nevadilo by ti, kdybych psala o tobě a ostatních dětech? Vždyť víš, ze to nebylo vždycky snadné.“ Zamyslela se na chvíli a potom mi odpověděla: „Přece jsi nám říkala, že to není naše vina, že jsme se dostali do takové situace. Tys nikdy nežila v děcáku. Ty nevíš, jaký to je. A když se o tom nebude mluvit, tak to nebude vědět nikdo.“
První vydání knížky vznikalo z mých zápisků, článečků a poznámek, které jsem psala pod jménem Maceška na internetový server www.rodina.cz. Seriál vycházel na serveru 3 roky. Psala jsem ho v době, kdy se o možnostech náhradní rodinné péče zdaleka nemluvilo tolik jako v současnosti. Některé naše zážitky se systémem, které jsou v knize popsané, patří dnes již k minulosti. Povědomí o tom, že děti patří domů, se rozšířilo mezi odbornou i laickou veřejnost a hledají se cesty, jak tohoto cíle dosáhnout. Ke druhému rozšířenému vydání přistupuji zejména z toho důvodu, abych poukázala na to, že i starší děti vyrůstající v ústavní výchově mají naléhavou potřebu stabilního a láskyplného domova.
První část knížky, ta původní z r. 2006, je dětství. Druhá část, která na ni navazuje, vypráví o dospívání našich dětí - o období, které bylo nejtěžší kapitolou celého našeho rodičovství. V této době k nám přišel poslední chlapec, kterého jsme v roce 2006 ještě ani neznali.
Dnes jsou naše děti dospělé. Jsou z nich příjemní mladí lidé, připravení jít svojí vlastní cestou. Přestože jsou stále poznamenaní jizvami ze svého raného dětství, všichni udělali obrovský vývojový skok, a já pevně věřím, že život v dospělosti zvládnou s hlavou vztyčenou.
Dagmar Zezulová

Příběh o tom, jak se z jedné běžné české rodiny stala rodina pěstounská

„Domov je místo, odkud tě nevyhodí, ani když jsi něco provedl.“ Tento nápis se jednoho dne na dveřích do Gábinina pokoje a zůstal tam dlouho řadu let. Gábina o tom ví své... Patří k dětem, které měly to štěstí, že po době strávené v dětském domově mohly usednout na svoje místo u stolu ve specifickém světě, kterému se říká RODINA.

Autorka v knize Domov je místo, odkud tě nevyhodí... ani když vyrosteš s velkou pokorou a laskavostí vypráví osudy svých biologických i přijatých dětí. Díky tomu, že popisuje patnáct let života své rodiny od přijetí prvních dětí až po jejich dospělost, poskytuje cenný a nezkreslený pohled na problematiku dětí žijících v dětských domovech a náhradních rodinách. Autorka svými texty ovlivnila i celou řadu jiných osudů - těch, kteří o náhradním rodičovství přemýšleli, ale i těch, jichž se téma adopce, pěstounská či hostitelská péče jakkoli dotýká.
A toto téma se již před lety dotklo také nakladatelství Smart Press. Hlavním důvodem, proč jsou děti v České republice stále v ústavech, je nedostatek pěstounů. Veřejnost ani potenciální pěstouni nemají mnoho pozitivních informací o tématu. A tak nakladatelka Martina Boledovičová založila občanské sdružení Dětem rodinu a péči a náš „maminkovský“ tým se k akci hrdě přidal. Chceme vytvořit protiváhu negativním informacím a přispět tak k tomu, aby se změnil pohled na pěstouny a na děti, které vyrůstají mimo biologickou rodinu. Příběh Domov je místo, odkud tě nevyhodí... ani když vyrosteš je jedním z MNOHA KRÁSNÝCH.

Více se o knize dozvíte na stránkách nakladatelství Smart Press www.smartpress.cz

Reklama