Napadlo vás někdy, co bude, až zestárnete, až vás nebude tělo poslouchat tak dobře jako nyní a sama sobě budete přítěží? Nehlodá ve vás někdy myšlenka, že poslední roky svého života strávíte opuštěná v zařízení sociální péče? Bez rodiny, bez přátel. O životě mezi stěnami domova důchodců, o radostech i strastech, které zde senioři prožívají, nám vyprávěla paní Bohumila.

Paní Bohumilu jsme navštívili během nedělního odpoledne v zařízení ve středních Čechách, které je jí již několik let domovem. Seděla jako každý den na svém oblíbeném křesle uprostřed chodby a smutně hleděla kamsi do ztracena.  „Ale ven s vámi nepůjdu, aby mě tady našli, kdyby za mnou přece jen někdo přijel,“ vysvětlila stručně a v hlase jí zaznělo něco mezi nadějí a zoufalstvím.

Vnoučata skoro neznám
Je jí 78 let. Když jsme jí na začátku naší návštěvy popřáli k narozeninám, které nedávno oslavila, rozplakala se. „Nikdo nepřišel, nikdo jiný mi k narozeninám nepopřál. Žádný telefonát ani dopis. Narozeniny jsem tedy oslavila o samotě. Jen jsem si v tichosti zaplakala,“ vysvětlila později.

Před lety ji rodina převezla do tohoto zařízení. Musela opustit svůj rodinný domek se zahradou, o kterou s láskou pečovala, opustit život ve středočeské vesnici a zvyknout si na jiný – na život v městském domově důchodců. „Mám dvě dcery, v prvních měsících mě navštěvovaly často a pomáhaly mi zvyknout si tu,“ vzpomíná posmutněle. Teď už by se rodinné návštěvy za poslední roky daly spočítat na prstech jedné ruky. „Vnoučata, jejichž fotky mám nad postelí, jsem neviděla už hodně dlouho, ani nevím, jaká měla vysvědčení,“ dodala.

„Ještě v době, kdy jsem bydlela na vesnici, jsem se starala o svoji zahrádku. Vysázela jsem zeleninu i květiny, pořídila jsem si štěně ovčáka, a pak jsem to musela všechno opustit. Děti s rodinami bydlí v Praze. Můj domek chátrá a o zahrádku se prý už nikdo nestará. Možná si mě vezmou o dovolené na pár dní k sobě,“ vyprávím tichým hlasem. Prosbám o návštěvu jejího domku na vsi ale rodina vyhovět nechce. „Prý je dům i zahrada ve špatném stavu a já bych to jen oplakala,“ vysvětlila seniorka.

Byla jsem přítěží

Do domova ve přišla z několika důvodů. Jedním z nich byl vysoký věk a mnohá rizika s ním spjatá. V neposlední řadě se jí také zhoršovala pohyblivost, proto bylo umístění do zařízení se stálou zdravotní péčí nejlepším řešením pro ni i její rodinu. Sama říká, že jim byla velkou přítěží. Nyní se už pohybuje jen za pomoci „chodítka“. Teď se navíc léčí z několika zlomenin, které utrpěla při pádu. Mimo stěny domova se dostane jen na invalidním vozíku. Výlety po okolí s personálem ale odmítá. „Nechci zmeškat případnou návštěvu. Až přijdou dcery, vezmou mě ven,“ oponuje a kategoricky nepřipouští fakt, že návštěva nemusí vůbec přijít. „Oni mají hodně práce. Pracují, musí se starat o vlastní rodiny a mají to sem daleko.“

Paní Bohumila je na první pohled velmi uzavřená a většinu svého času prý tráví vzpomínáním na uplynulá léta. Během nocí, kdy nemůže spát a raději do rána sedí na chodbě, přemýšlí o svém nynějším životě, který není nikterak veselý. I po letech má problém najít si přátele mezi dalšími obyvateli domova. Není divu, zdravým rozumem na tomto oddělení disponuje už jen hrstka vyvolených.

Připadám si tu jako odpad
Sdílet střechu s padesáti dalšími obyvatelkami přináší mnohá úskalí. Paní Bohumila si prošla i šikanou ze strany své spolubydlící. Personál domova naštěstí zakročil. „Dnes jsem si chtěla sednout do klubovny k televizi a byl tam po někom takový nepořádek, že jsem raději odešla. Totéž se stalo na toaletách. Musím to říct sprostě, chtělo se mi z toho všeho zvracet,“ vypráví s pláčem, který se nejdříve snažila potlačit, a dodává: „Připadám si tady odložená jako nějaký odpad, který už do společnosti nepatří. A upřímně se někdy už těším, až odejdu na ten zasloužený odpočinek.“

Na dotaz, jaké je její největší přání, odpověděla bez rozmýšlení: „Ze všeho nejraději bych se vrátila zpátky domů.“

Máte příbuzné v domově důchodců? Jak se jim tam žije? Umístila byste své rodiče do domova, nebo byste o ně raději pečovala sama? A co vy, chtěla byste zůstat i ve stáří doma, nebo byste dobrovolně odešla do zařízení se stálou péčí?

Reklama