Dominikánská republika – výlet do Karibiku

Dominikánská republika – výlet do Karibiku

Byla jsem si zpříjemnit zimu v Dominikánské republice a stálo to za to. Výlet trval deset dní, absolvovali jsme plavbu na ostrov Saona, kohoutí zápasy, vnitrozemí s plantážemi a vodopády a hlavní město Santo Domingo. No nejeďte, když vás provází rodilý Dominikánec.

S Tonym jsme se seznámili při procházce pláží. Snědý čtyřicátník – bývalý vysoký bankovní manager, se tak vehementně angažoval v politice, až skončil jako průvodce turistů. Přidal se totiž na stranu poraženého, a jak rádi tvrdí vítězní radikálové – kdo není s námi, jde proti nám – Tony letěl na dlažbu.

„Vy jste Češi? Nabízím výlety po ostrově, všechno kompleto all inclusive,“ přitočil se k nám s proudem skvělé češtiny na jazyku. Na naše vykulené oči hned reagoval vysvětlením, že pět let studoval v Praze vysokou školu ekonomickou, je inženýr, ale…

A tak jsme místo s českou cestovkou vyrazili prozkoumat největší karibský ostrov s Tonym. Za poloviční cenu a se zážitky, které by žádná cestovka nezařídila, ani kdyby se rozkrájela. Nakonec se k nám přidalo i pár ostatních zvídavých spolucestovatelů a „familia čeko“, jak nám Tony říkal, vyrazila.  

Dominikánská republika je prý nejkrásnější karibský ostrov, což nepotvrdím ani nevyvrátím, protože je všechny neznám. Faktem ale je, že je zde hojně zeleně, bílé pláže a fantasticky čisté a pohlednicově azurové moře.  Pěstuje se zde káva, tabák, kakao a cukrová třtina, žijí tu hadi, krokodýli a tarantule, ale normálně na ně nenarazíte, takže se nemáte čeho bát. Původní indiánské obyvatelstvo bylo do poslední duše vyhubeno, takže to současné se jim příliš nepodobá – jsou to míšenci Španělů a černochů. Země je to velmi chudá, neexistuje tu střední třída, jen pár procent boháčů a zbytek chudáků žijících od lepších malovaných dřevěných domků až po chatrče ztlučené z vlnitých plechů, překližky a beden od banánů.

Způsob života je zcela odlišný než u nás. Jednoduchý, nenáročný a veselý. Děti chodí do školy buď dopoledne, nebo odpoledne, podle toho, kdy doma pracují. Sociálka nevyplácí žádné dávky, ale rozváží takzvané kontejnery s bednami, ve kterých jsou potraviny pro rodinu na měsíc, číšník v hotelu si vydělá asi 150 dolarů za měsíc, učitelka kolem čtyř stovek. Pro místní je zde neuvěřitelně levně, ale protože se o ceny smlouvá, bílý obličej vás bude něco stát. 

Republika sousedí s Haiti – jejichž přeběhlých obyvatel zde žije kolem 3 milionů. Jsou to ti nejčernější a nejdivočejší. Hodně se podílejí na místní kriminalitě a s Dominikánci se mají stejně rádi jako my s Cikány.

Místo našeho pobytu se jmenovalo Bocca Chica, oblast Punta Cana. Je to jižní okraj ostrova, severní je prý malebnější, ale také ho místo Karibského moře omývá Atlantik, takže koupání je spíš rvačka s vlnami. V Bocca Chice – rybářské vesnici lemované turistickými hotely – nečekejte žádné extra vymoženosti. Hlavní ulice je lemovaná krámky se suvenýry a obrazy lidové tvořivosti a je poměrně klidná a obyčejná. Hned jak se setmí, se tu ale rozjíždějí onačejší kšefty, a to hlavně prostituce a drogy. Kumulace lehkých dívek je tu tak hustá, že se jimi prodíráte jako lesem. Některé jsou opravdu krásné a ty, které byly skoro kopie modelky Noami Campbellové, bych ani nespočítala. Ale nabízet se budou i gigolové – na dračku jdou nejvíc černí svalovci s drdolem dlouhých dredů.  Sednout si do tohoto panoptika na skleničku a pozorovat, jak se domlouvají obchody, byl jeden z poměrně silných zážitků mého pobytu. Tony nám tvrdil, že pěkné dívky stojí turistu 30–50 dolarů za noc, ale „stará tarantule“ v hlavním městě Santo Domingo je k mání i za desetinu.

V zemi se platí dominikánskými pesetami a dolary. Vyplatí se ale dolary vyměnit, protože tak hodně ušetříte. V žádném případě nevozte eura, ty zde vyměňují ve stejném kurzu jako dolary, takže prodělek je nasnadě. Také nečekejte žádný evropský standard, tady jste v rozvojové zemi se všemi hygienickými a právními důsledky.

Hotelové pláže hlídají bodyguardi s obušky, aby vás chránili před žebráky, zloději a incidenty. Stejně se ale připravte na desítky až stovky plážových obchodníčků nabízející dřevěné sošky, trička, brýle, doutníky, korále, krevety, afrodiziaka a Haiťanky, které netouží po ničem jiném než vám udělat masáž, pedikúru či manikúru. Pro peníze ale kývnou úplně na všechno. 

Jídlo v hotelech je vynikající, vyplatí se all inclusive, protože místní koloniály připomínají spíš ty naše ze 70. let. Cukr, káva, konzervy, alkohol, ale tím to končí.

Takže to je pro dnešek úvodní seznámení s Dominikánskou republikou, v pondělí se vypravíme na kohoutí zápasy.