Šum svistu Daniela Nekonečného, Dara Rolins, Michael Kocáb, Zuzana Navarová a další známé osobnosti české a mezinárodní hudební scény ho již velmi dobře znají. Dnes se s ním seznámíte vy! Je mi ctí vám představit jednoho z nejtalentovanějších tanečníků a instruktorů v Čechách, choreografa a producenta latinskoamerických kulturních programů, Rubena Peguero!

 

ccyx

Rubene, pocházíš z Dominikánské republiky, řekni nám, jak se u vás v Karibiku žije?
Lidé jsou u nás mnohem uvolněnější a společenští než zde v Čechách, co se týká tance, užívají si každý svůj krok a pohyb. To, zda se naučí tančit, neberou jako otázku života a smrti. Mají jiný přístup i k životu.

Jaký je tedy rozdíl mezi evropským a karibským tanečníkem?
Evropská klientela po nás žádá mechanické vysvětlení kroků – někteří chtějí přesně vědět úhel otočky, přesné držení atd. V Karibiku se učíme tančit spíše z vizuálního vjemu a vnímáním hudby, která je moc důležitá. V Evropě se karibské tance lidé začínají učit na tanečních kurzech tak, že se učí kroky, otočky, pohyb a hudbu se naučí vnímat až později, což je přesný opak toho, jak se učíme tančit my v Karibiku. Evropské klientele jsme přiblížili onu mechanickou koncepci se zachováním charakteristiky daného tance a musím říci, že s ní máme značné úspěchy.  

Rubene, jak dlouho v Česku žiješ?
Do Česka jsem přijel roku 1989 dva týdny před revolucí. V Praze jsem dostal vysokoškolské stipendium a také jsem zde začal tančit...

Ty jsi tedy doma v Dominikánské republice netančil?
Hudba u nás doma hrála od rána do večera, tančilo se hodně, ale já tančit nesměl. Byl jsem mezi svými bratry, kteří tančili často, a byla radost se na ně dívat. Doma jsem se tak perfektně naučil tanec vnímat, ale s tancem jsem začal až v Praze…

Tak to jsi mě opravdu překvapil! Jak je to možné?
V Dominikánské republice jsem totiž tančit nemohl. Řada lidí je tam křesťanského vyznání a pro ně je tanec hříšným. Má matka později konvertovala ke křesťanství, a proto jsem začal tančit až v Česku. Když jsem přijel domů na návštěvu, styděl jsem se přiznat, že v Česku pracuji jako tanečník. Dnes jsem na to ale pyšný!

V Dominikánské republice je tedy častým jevem vysoký podíl věřících?
Ano, velmi! Snad každý druhý u nás doma již přijal křesťanství… a mnozí tamní křesťané netančí. Ale je tam spousta mladých lidí, kteří tančí i nové, moderní styly a ty jsou mezi mládeží velmi oblíbené.

xsxs

Rubene, jak vnímáš kulturní rozdíly mezi Čechy a Dominikánci?
Když jsem přijel v 89 roce do Československa, vnímal jsem je mnohem markantněji. Byl jsem naprosto šokovaný, jak vysoce liberální společnost tady žila. U nás v Dominikánské republice bylo zcela nepřístupné, aby ženy a muži měli společné sprchy. Vzpomínám si, jak mě zaskočily dívky, které se například opalovaly bez horního dílu plavek, nebo pobíhaly po chodbách vysokoškolských kolejí jen ve spodním prádle. To u nás nepřipadá v úvahu…

A kde je váš pověstný temperament?
(směje se) Pravdou je, že v Dominikánské republice jsou nejohnivější turisté. Vy, Evropané, si náš temperament vysvětlujete jinak. Pokud nás Evropané vidí tančit, kdy muži se projevují v tanci mužně a ženy žensky, někdy používáme i smyslné pohyby, ale ve vší početnosti, tak si toto vysvětlují jinak, někdy i vulgárně a snaží se tyto pohyby napodobovat! Myslím, že jejich vnímání všech latinsko-amerických tanců je velmi odlišné. Vidím to i zde. Například muž a žena, pokud jsou jen kamarády, si k sobě naprosto nic nedovolí. Muži tam znají své hranice, které nepřekračují a obě pohlaví k sobě mají obrovský respekt. Kdežto tady v Evropě je mnohdy neznají a například během tance se nezdráhají lepit na cizího tanečního partnera či partnerku. Celý tanec pak vyzní velmi odlišně a někdy i vulgárně. U nás jsou tedy nejvíce odvážní turisté (smích).

Jak vlastně vnímáš rozdíly mezi českými a dominikánskými ženami?
Dominikánské ženy jsou zdrženlivější, ty české jsou větší hříšnice. Všeobecně jsou lidé v Česku z hlediska mravů liberálnější. Když chce muž v Dominikánské republice získat ženu, je to mnohem náročnější, v Česku se nemusí tolik snažit, což je veliká škoda (smích). Myslím si, že se tady u vás zbytečně spěchá i k intimnímu styku.

A jak vnímáš rozdíly v tanci?
Trefná otázka, jelikož je to přesně naopak. České ženy jsou v tanci zdrženlivé, stydlivé, bojí se projevit, a když mají tančit, většina z nich si vůbec nehraje se svým tělem, nedotýkají se ho, nepoužívají své boky. Což je obrovská škoda, české ženy jsou mnohem svůdnější, než si myslí!

xy

Rubene, a co čeští muži, chodí na vaše taneční kurzy?
Chodí, ale je to stejné jako u žen, stydí se, a to ještě mnohem více. Má teorie je taková, že tanec se líbí všem, není muže (ani českého), kterému by se tanec nelíbil. Ze své dlouholeté praxe vím, že hlavní úskalí vašich mužů je strach z ponížení. Bojí se totiž, že se před partnerkou ztrapní, a tanec se tak pro ně stává nepříjemným. V našem tanečním studiu však máme mnoho mužů, kteří se přihlásí se svými partnerkami, a z vlastní zkušenosti vím, že jsou pak z tance nadšení. Nikdy totiž nelze předem odhadnout, komu karibské tance půjdou dobře a koho zaujmou. Navíc se snažíme vyrovnávat počet samotných žen i sólo pánů, aby byla výuka párových tanců kvalitní, tudíž v kurzech pro páry preferujeme vyrovnaný počet dam i pánů.

Máš na svých kurzech někoho, kdo by se tančit skutečně vůbec nenaučil?
Víš, mám obrovskou víru v lidi a své žáky a vím, že každý z nich se to naučí! I ti, co měli ze začátku obrovské problémy s koordinací, se tančit naučili. Ať k nám přijde muž, či žena s jakýmkoli předsudkem vím, že pokud budou na kurzy pravidelně docházet, zvedne se jim sebevědomí a začnou tanec milovat! Mám radost ze života, miluji smích, tanec a lidi a podle toho i mé hodiny vypadají (smích).

Rubene, se svou manželkou Lenkou vlastníte taneční školu RUBEN-DANCE, řekni nám o ní něco bližšího…
S vyučováním karibských tanců jsem začal v Praze v roce 1994 proto, že jsem už tenkrát chtěl v Česku prezentovat karibskou a latinsko-americkou kulturu. Byli jsme první taneční skupinou v Čechách, která začala s prezentací karibského folkloru. S Lenkou jsme naší taneční školu RUBEN-DANCE založili v roce 2006 a naše výuka pak probíhala i v řadě českých měst, například v Plzni, Ústí n.Labem, Liberci, Mladé Boleslavi. V současnostI vyučujeme pouze v Praze a pořádáme víkendové workshopy, na které za námi dojíždí právě i lidé z dalších měst.

Jaké tance se tedy u vás můžeme naučit?
Učíme a specializujeme se na tance z Dominikánské republiky a z Kuby. Jsou jimi tedy: salsa, rumba, son, cha-cha-chá, bachata, merengue,Rueda de Casino, mambo, reggaeton, afrokubánský folklór a další. Více informací naleznete na naší stránce: http://www.ruben-dance.cz/


Milý Rubene, mockrát ti děkuji za rozhovor!

Nadchnul-li vás tento energický karibský tanečník, přijďte se přesvědčit, že tančit umíte i vy! Neseďte v koutě a zajděte k Rubenovi! Příště se můžete těšit na romantickou bachatu, jejíž základy vás, Ženy-in, Ruben prostřednictvím našeho magazínu naučí!

Čtete také:

Reklama