Domácnost

Domácí mazlíček

Kdysi jsme řešili totéž, co všichni rodiče - dětskou touhu po zvířátku. Vždycky s námi bydlelo něco malého, chlupatého nebo pernatého (čímž nemyslím občasné přistěhování některého z kamarádů), takže bylo jasné, že se čeká jen na záminku - a tou bylo právě ono známé: "Mami, kup mi zvířátko!"

A nastalo vyptávání, zkoumání a vybírání. Pes nepadal v úvahu - neměl by s ním kdo chodit ven, kočka nebude pro pětileté dítě tak úplně to pravé ořechové, křečci, králíci ani rybičky nás nijak nenadchli a papoušek se po pár letech v naší domácnosti proměnil z roztomilého přítulného ptáčka v drzou obludu se slovníkem, hodným zpustlého námořníka.

Výběr padl na morčátko. Je malé, může být v kleci, je chlupaté, přítulné a navíc je poměrně dost robustní na to, aby se ho dítě nebálo zvednout. A navíc jsme byli ujišťováni, že morčata nekoušou. To poslední je pravda ...

V obchodě jsem viděla tlupu malých, rozjívených chlupáčů. Chvíli jsem je pozorovala, a pak si nechala odchytit toho nejhezčího. "Je to holka, taková pěkná!" byla jsem ujištěna prodavačkou. Pro jistotu "holku" omrkl kamarád veterinář, zkonstatoval, že ta holka je kluk jako buk, a tak jsme ji pokřtili na Krtka. Ze začátku to vypadalo príma. Morčátko musí mít místo na bydlení - po králíkovi nám zůstala klec. Musí mít boudičku - tu udělal švagr - sám od sebe. Jak ho morče přesvědčilo, to nechápu dodnes. Nicméně dokázalo i jiné divy. Můj muž, který měl proti "té myši" vážné výhrady, začal asi po týdnu sledovat morčecí klec. Po dvou měsících se už směl Krtek večer venčit nejen po předsíni, ale mohl i do obýváku. Tam se většinou "schoval" za nohu od stolu a pozoroval cvrkot.

Bohužel pro nás bylo pravda nejen to, že morčata nekoušou, ale i to, že jsou velice učenlivá. Krtek nejen že zvládl probíhání dveřmi, otevírání spížky (dost mě mrzelo, že má dveře na magnet) a šplhání po česnekovém copu, ale slyšel i na jméno. Navíc poznal, kdy jde můj muž domů a zdravil ho z dálky nadšeným pískotem. Tím byl osud naší rodiny zpečetěn. Ráno byl klid - morče vyspávalo a těšilo se na večerní "šichtu". 
Odpoledne si to darebák chlupáč vynahradil. Kdo přišel domů, musel přinést nějakou lahůdku, jinak hrozilo, že ze zoufalého a vyčítavého pištění ohluchne. Jakmile jsme byli všichni, morče si vynutilo vypuštění z klece - nešlo-li to jinak, tak mlátilo miskou o dráty. Jakmile bylo venku, byla na řadě kontrola kuchyně. Pokud jsem v tu dobu vařila, postavil se Krtek na zadní, zatahal mě za nohu a dožadoval se desátku - jakékoliv zeleniny, nejlépe čerstvé slupky od brambor nebo kousíčku okurky. Po revzizi byl na řadě obývák a pracovna v jednom. Krtek tak dlouho smutně koukal, panáčkoval a pokvikával, až byl vyzvednut na psací stůl. Tam se nejprve pečlivě probral jeho obsahem, a pak čekal, co bude. Jeho nejoblíbenější zábavou bylo pomaličku odsunout počítačovou myš a položit se na její místo.

K jeho cti musím poznamenat, že se nikdy "nezachoval" nevhodně a dovedl si celkem výrazně říct, že potřebuje postavit na misku s pískem. Tu ovšem používal výhradně ke spánku:-))) K vykonání soukromých potřeb důsledně používal pletené chemlonové papuče, takže jsem jim vyhradila místečko v umělohmotné misce a každý týden kupovala nové...závěr každého večera byl stejný - a teď zpětně můžu říct, že skvělý, aspoň podle morčecích představ. Když jsme se začali chystat ke spánku, morčátko vykouklo ze svého pozorovacího místa za nohou od stolu, vyšlo hrdě na prostředek pokoje a zahvízdalo. V ten moment vystartoval můj muž a zkusil hlodavce chytit. Představte si malinký pokoj v paneláku, narvaný nábytkem, mezi kterým (a pod kterým) kličkuje šílenou rychlostí morče ve skvělé kondici a za ním běhá chlap s váhou 110 kg. Průměrný čas lovení hlodavce byl cca 30 minut. Prostě televize v té době neměla šanci:-))) Ovšem vrcholem drzosti bylo, když Krtek jednou náš odchod do ložnice zaspal. Ráno  jsme otevřeli dveře do pokoje a na prostředek přišlo MORČE. Doslova. Postavilo se pěkně zpříma, rozkročilo se a co nám povědělo, to si nikdo z nás za rámeček nedal. A pak důstojným krokem odešlo do klece...

Od té doby uplynula řádka let a s námi bydlí úplně jiná morčátka. Mají smůlu - my už dobře víme, co jsou zač...

   
   
02.05.2003 - Dům a byt - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Lenice [*]

    taky jsme měli doma postupně tlupu morčat super společníci

    superkarma: 0 02.05.2008, 12:55:12
  2. avatar
    [24] Modré z nebe [*]

    Á, článek pro mě! Miluju tyhle hlodavce. Mám doma dvě krásné morčecí slečny - Pepinku a Hopinku. Jedna je obyč. hladká tříbarevka a jedna je dlouhosrstá stříbrná aguti s bílou. Jsou to mazlíčci. Chodívají taky volně. Bobek semo tamo upustí, ale čůrat chodívají na WC pro hlodavce. Jedna je taková bojácnější, ale ta druhá - ta je chytrá a odvážná, jako agent! Úžasná zvířátka. A manžel - nejdřív vrčel a teď jim kupuje bonbonky a vitamínky Nechť žijí všichni nadšení chovatelé morčátek!

    superkarma: 0 02.05.2008, 12:40:13
  3. avatar
    [23] Ťapina [*]

    Morčata jsou skvělá, bohužel víc zvířat už by tahle domácnost nepojmula.

    superkarma: 0 17.11.2003, 13:25:44
  4. avatar
    [22] Simba [*]

    pajdi, taky jsme kdysi mívali morčátka ... a taky vím, co jsou zač

    superkarma: 0 10.11.2003, 12:32:27
  5. avatar
    [21] Wiki [*]

    Mne staci moje dve potkanky. A kdybych donesla jeste nejake zvire, asi uz by mne muj milasek zastrelil :oDDD

    superkarma: 0 05.05.2003, 11:01:47
  6. [18] Katka [*]

    Také jsme mívali morčátka. Měla různé stupně inteligence. Jedno lehávalo na polštářku (bylo jedno kam se mu ho dalo, poznal polštářek), další chodilo z obýváku přes předsíň do pokojíčku a skočilo zpět do své bedny.
    V létě jsme na ně měli udělanou bednu z pletiva, která neměla dno. Ta se přesunovala po trávníku, podle toho, kde byla nejlepší tráva.
    Morčata jsou skvělá zvířátka.

    superkarma: 0 04.05.2003, 16:00:12
  7. avatar
    [17] trdlo [*]

    ja mivala krecka jmenem krtek a ten kdyz utekl, tak mama vzala tubus od nejakych vykresu, dala do nej bramburek, a polozila na zem. krtek videl diru v zemi ze ktere neco vonelo, a uz byl chycenej

    superkarma: 0 03.05.2003, 21:30:53
  8. avatar
    [16] pajda [*]

    elfos: u nás stačila tchýně

    superkarma: 0 03.05.2003, 20:12:27
  9. avatar
    [15] elfos [*]


    :-) Mimochodem.... Pajdí :-)) ... co to máte za sousedstvo, že učí vaše ptactvo takovým... výrazům? :-)
    Patrně.. nějaké LOĎSTVO?

    superkarma: 0 02.05.2003, 19:35:36
  10. avatar
    [6] sarobrouk [*]

    Díky Pajdo. Právě jsem díky tvému článku pochopila (teda aspoň trochu) myšlenkové pochody naší Betyny. Nechápala jsem, proč na mě pořád píská a na mého přítele ne. Ona mrška ví, že já jí dávám jídlo, já ji vytahuji z terárka, takže já jsem ta služka, která já vyhoví, protože nechce přijít o uši. Potvůrky jedny malé. A nevím jak vaše morčátka, ale to moje mi neustále okusuje nehty. A to není zrovna povyživená, takže hlady to asi nebude.

    superkarma: 0 02.05.2003, 10:13:30
  11. [5] Zuzanicka [*]

    Jo,taky jsme měli morče. Prodavačka nás ujišťovala,že je to kluk,tak jsme ho pojmenovali Oskar a po čase jsme zjistili,že je to holka. Ale Oskar jí už zůstal a velice dobře na to jméno reagovala.Stačilo otevřít dveře od lednice nebo zašustět pytlíkem a morče spustilo takový piskot,že zákonitě něco dostalo. Nejlépe čerstvou papriku nebo šlupku z okurky.Ale už je v morčecím nebíčku a snad mu je tam dobře.

    superkarma: 0 02.05.2003, 07:46:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme