Nevěřila jsem. Nikdy v životě jsem nevěřila, že existuje dokonalý muž. Chlapi jsou přece sobečtí, poživační, s většími či menšími sklony k agresivitě a majetnickosti. Jsou to žárlivci, despotové a ješitové. A pokud se mezi nimi najde nějaký, který vypadá, že mu jsou výše uvedené vlastnosti cizí, velmi záhy zjistíte, že je v počátcích vztahu pouze umně ukrýval a potlačoval. S o to větší intenzitou pak vyplouvají na povrch a drtí vaši lásku a oddanost jako dobře rozjetý bagr.

Jak jsem byla naivní. Jak jsem byla hloupá. Podlehla jsem tomuto mínění o mužích všeho druhu a smířila se s tím, že svůj život strávím po boku nějakého bručivého individua a postupem času mi nezbude nic jiného, než jen zklamaně hledět, jak se má láska rozplývá pod nánosy všedních starostí a hloupých manželských rozmíšek.

A přesto je všechno jinak. Můj muž je dokonalý. Rytíř každým coulem. Nosí mi květiny, zajímá se o to, co cítím, často mě objímá, hladí a líbá do vlasů. V každé situaci se ke mně chová jako pravý džentlmen. Nikdy mu pro mě není nic zatěžko. A jak miluje… bože. Nikdy v životě jsem nezažila tak nádherné milování a souznění, naplněné láskou.

Jen pomyslím na jeho rty na mé šíji, začnou se mi podlamovat kolena. Jemně... tak moc jemně a něžně se dotýká ústy kůže na mém zátylku. Jeho ruce mě zezadu obejmou, hřbetem dlaně lehounce přejede po mé tváři. Oddávám se jeho dotekům a mé tělo se stává bezvládným. Pomalu mě otáčí, jeho paže sjedou po mých zádech až na zadeček a jemně stisknou. Otvírám ústa a přijímám a opětuji jeho polibky… prsty jeho ruky mi pomaličku rozepínají knoflíčky u halenky. Začínám šílet. Zdánlivě nechtěné doteky na mých prsou mě spalují a zároveň rozohňují mou probouzející se rozkoš.


A pak přijde okamžik, který miluji z celé předehry nejvíce… odhalí mi rameno, ale ne úplně, jen tak do půli paže a zasype to obnažené místo polibky. Pokračuje níž a níž, vysvobodí ňadra, uvězněná v pevném sevření podprsenky a jazykem vyhledá bradavku… Zakláním hlavu a celá se mu oddávám.

Bere mě do náruče, je tak velký a tak silný... jako nejvzácnější poklad mě položí na postel. Dávám ruce za hlavu a mé tělo se vzpíná. Pomalu mě svléká a přitom pokrývá polibky každý kousíček mé kůže. Uchopí do svých velkých dlaní můj kotník a prsty ho jemně tře a  masíruje. Vzdychám blahem… Naprosto mu důvěřuji a bezvýhradně se mu oddávám. Opatrně si na mě lehá, cítím, jak je vzrušený…

„Lásko, jsi tak krásná, tak moje.“

Nechci už nic jiného, než aby si mě vzal úplně. Chci ho cítit v sobě... vědět, že k sobě patříme. Jen my dva. Je v tom tolik vzájemné intimnosti, oddanosti, pochopení, souznění a lásky, že to nedokážu ani vypovědět. Hladím jeho hruď a ramena, jsem pod ním celá schovaná a líbám jeho nádherné tělo. Štěstí, které v tu chvíli cítím, je tak silné…..

“Ano, ano, miláčku..“

Slyším se, jak ho prosím, aby nepřestával… blížím se k okamžiku, který je tak nádherný, tak osvobozující. Je jen on a já, jen my… I on je již na pokraji…
Zůstáváme bezvládně a zadýchaně ležet, tak šťastni, tak zamilováni…. Miluji ho celým svým srdcem…

„Mariééé. Co děláš tak dlouho v tý koupelně, krucinál? V troubě se ti pálí nějaký maso!“

Ztěžka se probírám. Bylo to tak krásné... Jen velmi nerada se loučím se svým rytířem. S tím jediným dokonalým mužem, který existuje. Vždycky je mi s ním tak nádherně… S ním se cítím jako opravdová princezna. Milovaná, opečovávaná…

A vůbec nevadí, že žije jen v mých představách. Patří do mého života stejně jako ten skutečný muž… ten, kterého rovněž miluji, i když má spoustu všech těch nesnesitelných mužských vlastností.

Ale to je život. Tak teda půjdu podlít to maso. Ale vím, že zítra... zítra se zase sejdu s ním…. S mým úžasným milencem ze snů…..

 

 

Reklama