Bulvár

Dokonalého už nikdy

Milá redakce,

na otázku, zda bych si podruhé vzala svého muže, odpovím ano i ne - a to proto, že jsem se ve svém životě provdala již za dva. Tak tedy, na otázku, zda bych se provdala za svého prvního muže, odpovím NE - ANI NÁHODOU!, ale za svého současného, druhého muže, odpovídám s nadšením ANO - KLIDNĚ ZNOVU A ZNOVU!

Přestože můj první manžel byl svými vlastnostmi asi ideálním partnerem v očích mnoha žen, braly by ho všema deseti, protože byl inteligentní, vzdělaný, se skvělým zaměstnáním, zodpovědný, milující, pracovitý, ohleduplný, ochotný, chápající, vstřícný, všímavý, praktický, šikovný, oblíbený, všechno zařídil, miloval děti, nekouřil, nepil, dokonce i tchýně ho milovala, byl hodný... a právě to bylo asi tím největším kamenem úrazu... Byl hodný - až moc, teda pro mě osobně. Neumím to pojmenovat, ale něco, prostě to Něco s velkým N tam chybělo.... Takový to když si lusknete prsty a řeknete si - jo, to je vono! Jenže já si naivně myslela, že pro manželský a následně rodinný život není nikoho ideálnějšího než je on, kamarádky mi ho záviděly, že je to prý poklad. Ale já jsem od začátku až do konce toho, jak je hodný, zneužívala. Nevážila jsem si toho všeho, co mi nabízel a poskytoval a ani mě samotnou to vlastně netěšilo, mít vedle sebe takového hodného chlapa, možná až troubu... Všichni kolem to viděli, jen on ne, nechával si to líbit. Dneska jsem vděčná, že jsme spolu neměli děti a že to nakonec přece jen nevydržel, dal na své přátele a po 2,5 letech podal žádost o rozvod a tím se ulevilo jemu a vlastně i mně.

Jsem energická, sebevědomá, samostatná, moderní ženská, živel, potřebuju vedle sebe chlapa, který mě umí ukočírovat, musí se vědět, jak na mě. Mám tvrdou šlupku, pod kterou si jen tak někoho nevpustím. Umím lidi dostat tam, kam potřebuju (teda ty, co se nechají a já to zjistím a tím pádem hned využiju ve svůj prospěch). Já si potřebuju chlapa vážit se vším všudy, ale mít i svůj prostor a přesto vědět, že na mě stačí a ne že co řeknu, tak se i stane... První manželství jsem necítila jako vyvážený rovnocenný partnerský vztah, měla jsem viditelně navrch a mě samotnou to opravdu netěšilo, nebavilo. Můžete kroutit hlavou, co jsem to za mrchu, ale tak to není, jen otevřeně popisuju své vnitřní pocity, jak jsem to vnímala. Já vždycky hledala chlapa, který bude mít i tu odvahu bouchnout do stolu, když dokola melu svou, který mě umí rázně upozornit, když přestřelím, vedle kterého se budu cítit rovnocenně a přitom volně a to samé bude cítit i on vedle mě! A nebudeme si to jenom říkat, ale budeme to opravdu tak vnímat, cítit, mít pod kůží... A taky - a to je pro mě hodně důležité - sama od sebe si ho budu vážit tak, že mu budu CHTÍT být věrná a nejen proto, že bych měla...

Mé druhé manželství je naprosto odlišné od toho prvního, prostě to od začátku vše cítím zcela jinak než předtím. S mým prvním manželem jsem se znala od mateřské školky, přes základní školu, gymnázium, následná VŠ studia, tj. znala jsem ho jako svý boty, až to nudilo. Po ukončení manželství s ním jsem udělala ve své hlavě tlustou čáru a nechtěla už nikoho ze svého okolí, koho znám, kdo zná mě. Nikoho, kdo je známý někoho známého. Chtěla jsem začít od znovu, prostě něco jako Tabula rasa a odepsala jsem zcela cizímu muži na inzerát v Seznamce.cz ;o) Poprvé v životě. A hned od začátku si všechno sedlo, jak se říká: „jako prdel na hrnec" a bylo to, za rok se konala svatba. A přestože můj současný manžel má všechny ty výše uvedené ideální vlastnosti prvního manžela, má ještě ale navíc právě to Něco s velkým N, co jsem vždy až do svých 30 let postrádala. Jeden z ženských časopisů má slogan: „Život začíná ve třiceti", tak tohle u mě platí teda stoprocentně! Před svým manželem nemusím ani promluvit a vím, že mi rozumí. Ví, jak na mě, kdy mluvit, poradit a kdy raději mlčet a jen naslouchat. Mám konečně chlapa, který dostal vstupenku pod mou šlupku a rozpoznal mé potřeby a zachová se prakticky vždy tak, jak potřebuju a je mi příjemné. Mám vedle něj čas i prostor pro sebe samotnou, umí mě hýčkat, obejmout, ale hlavně - umí mě také usměrnit i bouchnout do stolu, když je třeba, za což jsem neskutečně vděčná. Vím, že to potřebuju. Posunul mě dál a stále posouvá, je to oboustranné. Moc si ho vážím a vážím si i víc sebe. Jsem totiž věrná a co víc - mám chuť mu být věrná! A to dobrovolně, protože to tak opravdu cítím. A to je neskutečně krásný, osvobozující pocit. Já to totiž nikdy předtím u žádného muže nezažila... Miluju ho a vím, že on miluje mě. Tenhle pocit přeju každé z vás!

Iva

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Ivo, vím, o čem mluvíš. Ve svém věku si myslím, že ten hodný ňouma už není nic nepřekonatelného, ale v mládí takoví muži pro mě také neměli ten sex-appeal. Simona

   
26.07.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Sml67

    superkarma: 0 26.07.2010, 17:00:21
  2. [1] evulik13 [*]

    asi se budete divit, ale z fleku bych si ho vzala hned znovu!!! jsme spolu skoro 15 let a to 6 let v manželství a neměnila bych, asi sme divní, hádat se moc neumíme a chováme se k sobě jako bysme splu chodili tak ze 3 roky max., nevím čím to je... ale jsem ráda že to tak je.......

    superkarma: 0 26.07.2010, 16:55:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme