Milá redakce, posílám vánoční článek do soutěže. Má 3380 znaků bez mezer, uff, musela jsem hodně zkracovat, škoda :-)))

 

 

Každým rokem v listopadu bylo naše manželské soužití ve znamení napětí. Jak se listopad chýlil ke konci, napětí přerůstalo v dusno a dusno začínalo být nesnesitelné. Já jsem většinou odolávala déle, a tak v poslední listopadovou sobotu manžel při snídani chraptivým hlasem, v němž již předem zněla obava z mé odpovědi, vyštěkl: „Kam letos pojedeme na Vánoce?“ Ač jsem většinou byla se svým argumentem „U tvých rodičů jsme byli už pětkrát za sebou, teď pojedeme k mým“ silnější v kramflecích, manžel mě opět dostal útokem na mé soucitné srdce. Posledních sedm let úspěšně stále dokola tvrdil: „Musíme jet k našim, jsou starší, co když tady už příští rok nebudou.“


Ten rok probíhalo vše stejně jako jindy a kupodivu mne nic předem nevarovalo, ačkoliv se pyšním tím, že jsem schopná předpovědět i povodně na Moravě nebo tsunami na Filipínách. V onen kritický listopadový den jsem se „zašprajcovala“ a se slzami v očích trvala na tom, že chci taky jednou strávit Vánoce se svými rodiči. Manžel byl neústupný, a tak zbylo jediné řešení. Pozvali jsme oboje rodiče k nám. V předzvěsti Vánoc strávených v širokém kruhu rodiny jsem od začátku prosince šúrovala a pekla a honila všechny členy naší rodiny zleva doprava a zdola nahoru, jen aby vše bylo, jak má být. 

 

Na Štědrý den se nás v panelákovém třípokojovém bytě běžné velikosti pohybovalo celkem deset. My dva, naše dvě děti, dvě babičky, dva dědečkové a dva kocouři. Již dopoledne jsem začala mít pochybnosti, jestli to byl ten nejlepší nápad, to když se tchán, který byl psychicky rozhozen skutečností, že je nucen zdržovat se v omezeném prostoru, namazal domácí slivovicí, kterou v hojném množství přivezli moji rodiče z Moravy. A tím to začalo. Tchán se řádně vánočně picnul, protože ráno nesnídal, a tři panáky slivovice udělaly svoje. Dostal se do výborné nálady. Náladu ovšem velmi vtipně zazdil mé tchýni, když začal, velmi uvolněně, na celý byt vykřikovat, že vařím o hodně líp než tchýně, že mu tchýně v životě tak dobré cukroví nenapekla a že ten bramborový salát je nejlepší, jaký v životě jedl. Moje bývalá tchýně, ač je normálně téměř normální, se v tu chvíli zřejmě cítila pod tlakem a propadla naturalistickému hysterickému záchvatu. Po asi třičtvrtěhodinovém vykřikování a obviňování všech a všeho okolo se konečně uklidnila a nabyla opět ztracené dobré nálady. Všichni ostatní ji ovšem měli až do večera zkaženou.

 

Když jsme se v poměrně ponuré náladě sesedli kolem stromečku, na rtech křečovité úsměvy, v očích děs z představy dalších čtyř či pěti společně strávených hodin, začalo rozbalování dárků. Hýkala jsem radostí nad kuchařskou knihou od tchýně a nad lahví hnusného kupovaného vaječného koňaku od tchána, nad svetříkem od maminky, který bych si na sebe nevzala ani na výkopové práce, a nad kopřivovým šampónem na vlasy od dětí. Tím jsem jaksi vyčerpala schopnost nehledět koňovi na zanedbaný chrup a nebyla jsem schopna dostatečně zajásat nad těžkým pižmovým parfémem, který mi pod stromeček šoupnul manžel. Jakožto správný spořivec neopomněl při rozbalování nahlásit, že daný parfém byl zlevněn na 30 % původní ceny, a očekával příslušnou pochvalu. Asi jsem se zatvářila trochu otráveně, ale když vezmete v úvahu, že jsem měsíc dopředu hlásila, co bych ráda viděla pod stromečkem, a můj šetřílek namísto toho koupil ve slevě parfém, který nešlo udat jiným způsobem, opravdu jsem nedokázala zářit radostí. Manžel se urazil, překotně vstal a šlápl na ocas kocourovi. Ten zařval hrůzou, rychlostí 3 mach se vyšplhal na stromeček, cestou nahoru zvládl strhnout všechny skleněné ozdůbky, cestou dolů se zamotal do drátů od elektrických svíčiček, strhl celý stromeček a s děsem v očích jej táhl dva metry za sebou po podlaze. V nastalé panice jsem se pokusila kocoura osvobodit, přičemž jsem utržila hluboký krvavý šrám na předloktí, tchýně utržila šok a další hysterický záchvat a moji rodiče záchvat smíchu. Kocour se z úleku podělal přímo na koberec v obývacím pokoji, čímž delikátně dotvořil pravou vánoční atmosféru.

Prostě, jedinečné Vánoce v rodinném kruhu J.

Kadla


Za každý příběh, který nám pošlete a my jej na stránkách Žena-in.cz uveřejníme, získáváte jeden los do soutěže o kosmetický balík a - teď pozor - minimálně 300 bodů (možná i víc, to záleží na našem rozpoložení) do Velké vánoční soutěže.

Příběh, který se nejvíce zalíbí redakci, bude oceněn hlavní cenou: cyklistickým kolem Author!

Své soutěžní vánoční příběhy posílejte do 15. prosince na adresu: redakce@zena-in.cz s heslem Vánoční příběh do soutěže. Kompletní pravidla a obrázek hlavní výhry najdete ZDE (klikni).
Nezapomeňte, že pro soutěžení musíte být u nás zaregistrovaná, jinak Vám výhru nemůžeme doručit.
Reklama