Vztahy

Dokážete se omluvit?

sorry

Myslíte si, že omluva je něco zcela jednoznačného? Možná ano, možná ne. Záleží na úhlu pohledu. A i když jistě víte, jaký pohled je veřejně považován za správný, vaše srdce vám může říkat úplně něco jiného.

Pohled č. 1

Omluva znamená veřejné přiznání mého selhání, vlastní ponížení, něco podobného, jako když si pes lehne na záda a ukáže své nejzranitelnější místo. V ten moment budu nepříteli cele k dispozici. A to já přece neudělám.

Nepřítel toho totiž může jednoduše využít, lépe řečeno zneužít mé „slabosti“. Potrestá mě tím, že mě nevyslechne, schová za mé přiznání svůj díl viny, zveličí mou vinu, degraduje mě na hlupáka. To v případě, že se pustím do křížku s někým, kdo si sebou vůbec není jistý, nevěří, že má nějakou hodnotu, a proto není schopen nejen přiznat chybu vlastní, ale ani přijmout omluvu někoho jiného. Oba případy považuji sama za slabost a nedostatek zásadovosti. Já si za svým pevně stojím bez ohledu na následky. A vy?

Vy ne. Omlouváte se, přiznáváte, že vaše původní jednání bylo chybné. Ztrácíte úctu a respekt druhých – vaše názory nelze brát vážně – přece z nich sama couváte, protože byly špatné.

A navíc čekáte, že vám to ti druzí odpustí!!!

Pohled č. 2

Omluva znamená dosažení mých cílů bez toho, abych k tomu musela přispět něčím jiným než právě tou omluvou. Je to způsob manipulace s druhými.

Tentokrát si zahřeší omlouvající. Je lehkomyslný, nespolehlivý nevyzrálý a dětinský. Svým způsobem je na vás ale závislý – finančně, citově, pracovně... Přesto nehodlá ze svého způsobu jednání slevit a dělá jeden kopanec za druhým. Vy zuříte, vaše pomocná ruka by se mohla odtáhnout. Jak by se to dalo vyřešit? Kajícnou omluvou! Sypáním popela na hlavu! Sliby, že už nikdy...

Za týden se však všechno zopakuje znovu. Proč se namáhat a něco měnit! Stačí se přece upřímně omluvit , ta „hlupačka“ mu všechno odpustí!

Pohled č. 3

Omluvou udržím stálé přátelské vztahy, lidé mě budou milovat, stanu se lepším člověkem.

Už se pomalu blížíme k uznávané variantě omluvy, přesto se chci zastavit u jedné zvláštní sorty lidí. Jsou to ti, co chronicky nesnášejí jakýkoli konflikt se svým okolím. Za každou cenu chtějí být se všemi zadobře a udělají proto cokoli. Takoví lidé se omlouvají takřka neustále každému, na koho narazí, a berou na sebe viny celého světa.

Vy do nich nechtěně vrazíte a oni se vám omluví za to, že stáli na špatném místě. Postaví se do role veřejného hromosvodu a většinou si o nich časem začnou všichni myslet, že jsou skutečně tak hloupí a neschopní. A oni se znovu omluví za to, že se vůbec narodili. Zkrátka duševní masochisti, kteří svými „promiň“ lezou neuvěřitelně na nervy.

Pohled č. 4

Omluva je přiznání své viny, že jsem někomu křivdila, a vyjádření lítosti nad tím. Přiznám tím nejen úctu k druhému člověku, ale i to, že mi na něm záleží a nechci mu záměrně ublížit. Očekávám, že se k mé omluvě postaví vstřícně a můj krok ocení. Mám ze sebe dobrý pocit, že jsem překonala jisté zábrany a nechybí mi sebereflexe. Příště budu svá slova lépe zvažovat.

Tak a je to. Přiznávám, že jsem přišla ještě i na další drobné nuance omluv – například omluva jako výchovná lekce, ale ty si nechám napříště. Tyhle čtyři, si myslím, jsou nejčastější, a hrdě přiznávám, že od každé znám nějaký exemplář.

A vy? Ke které skupině sama patříte? Už jste použila i jinou variantu než tu, která je vám vlastní?

   
10.05.2010 - Láska a vztahy - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [8] soleco [*]

    Nedělá mi problém se omluvit, když vím, že jsem chybovala nebo přestřelila. V mladších letech se mi občas stalo, že slovo bylo rychlejší než myšlenka...teď už jsem ve svém věku uvážlivější, ale svůj názor i když je třeba jiný, vyjádřím. Určitě jen na vše nepřikyvuji, když nesouhlasím.

    Když se omlouvá někdo mě, vždycky omluvu přijmu a víc se k tomu nevracím. Nestalo se mi zatím nic tak závažného, aby to oprávněná omluva nespravila.

    superkarma: 0 10.05.2010, 20:32:40
  2. [7] iřka [*]

    Pohled č.4-přijde mi to úplně normální

    superkarma: 0 10.05.2010, 13:38:33
  3. avatar
    [6] enka1 [*]

    Mám nejblíž ke čtyřce, ale jako žákyně a později i jako studentka jsem byla několikrát donucena k omluvě sakra neopodstatněné. Těchto pár omluv bylo opravdu neupřímných.Sml22

    superkarma: 0 10.05.2010, 09:20:34
  4. avatar
    [5] Alenka0010 [*]

    Pokud opravdu udělám chybu, není pro mě problém se omluvit, udělala jsem to už několikrát. V poslední době mám ale zkušenost, že spousta lidí, kteří svoji chybu uznat neumí, se to snaží obrátit na druhého a čekají omluvu od něho Sml15.

    superkarma: 0 10.05.2010, 08:56:54
  5. [4] Anai [*]

    Mně je nejbližší pohled č. 4.

    superkarma: 0 10.05.2010, 08:46:09
  6. avatar
    [3] femme [*]

    maje — #1  jsem na tom stejně Sml22

    superkarma: 0 10.05.2010, 07:53:32
  7. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Nikdy jsem nikomu vědomě neublížila, pokud nevědomky, vždy jsem se omluvila, považuji to za správné Sml67, skupina 4. je mě vlastní Sml67

    Když mi někdo ublíží a omluví se, odpouštím bez přemýšlení, že by mohl pokračovat, věřím že se omlouvá upřímně Sml67

    Jsme lidé chybující, nikdo není dokonalý, měli by jsme si vzájemně odpouštět, pokud to jde. Ano jsou situace, přes který se nejde přenést, vím o čem mluvím Sml15 

    superkarma: 0 10.05.2010, 07:32:48
  8. avatar
    [1] maje [*]

    mě rozhodně nevadí přiznat chybu - pokud jsem přesvědčená o tom, že jsem ji udělala. a i dceři se omluvím, pokud vím, že jsem nebyla v právu. 

    1. na komentář reaguje femme — #3
    superkarma: 0 10.05.2010, 07:24:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme