Reklama

Tak jako se umíme radovat, tak se umíme i bát. Téměř každý člověk pocítil někdy z něčeho strach. Ať už krátkodobý, nebo dlouhodobý. Strach je přirozenou součástí lidského vnímání. Strach o někoho, z někoho, z něčeho. Je třeba ho však překonat.

Moje babička říkávala: „Pokud máš z něčeho strach, jdi a sáhni si na to.“
Jak si ale sáhnout na letadlo?

Odmalička trpím aerofobií. Panickým strachem z létání. Není to jen nějaká moje rozmařilost. Bojím se i letadel jako takových. Už jako malá holka, když jsem slyšela zvuk letadla, utíkala jsem se schovat do skříně, kde jsem si zacpávala uši.

Dodnes při tomto zvuku pociťuji velkou úzkost a strach. Žaludek se mi v tu chvíli sevře tak, že nepolknu ani lžičku vody.
Jednou jsem se o tom bavila s psycholožkou, a ta mi řekla, že můj strach může pramenit z nějaké události v dětství. V této souvislosti se mi vybavuje snad jen to, jak nás pořád ve škole strašili s imperialisty. Dlouho jsem pak byla ve střehu, jestli z letadla nějaká ta bomba nepoletí. :)
Jenže do školy jsem začala chodit až v šesti letech. To jsem ještě o žádných imperialistech neměla ani potuchy. Proč jsem tedy křičela už na nočníku, když jsem slyšela letadlo? Maminka mi vyprávěla, že jsem se třásla po celém těle a nebyla k utišení, když kolem nějaké proletělo.

No, já si to vysvětluju tak, že jsem byla v minulém životě válečný pilot a zřítila se. Anebo přinejmenším člen posádky sebevražedných japonských letek Kamikadze.
A jednu takovou „kamikadzi“ jsem uskutečnila letos na dovolené. Překonala jsem svůj strach a nastoupila do onoho „vražedného a bombardovacího stroje“.

Jak vidíte, přežila jsem. A jestli a jak jsem svůj strach překonala? To se dozvíte prostřednictvím následující reportáže.

Jestli jsem tedy překonala svůj strach z létání?
Upřímně. Na cestu (a let) tam jsem se (i na radu mnoha dobrých čtenářek) opila. Moc si nepamatuji.
Let zpátky byl nekonečný. Bála jsem se. Ale byla jsem hodně unavená, prakticky jsem hupla z moře rovnou do letadla (viz. ještě slané vlasy :)), tak jsem ani nějak moc nevnímala. Manželovi jsem sice během letu málem rozdrtila ruku, ale přežila jsem.
Když se však dnes podívám směrem na oblohu a představím si, že jsem tam v té malé bílé tečce seděla, rozklepou se mi kolena a udělá se mi zase špatně. Mám zpětnou reakci.
A příští dovolená? Nedokážu říct, jestli bude letecky, protože nedokážu vlastně s určitostí říct, jestli jsem svůj strach z létání překonala. Asi to chce více trénovat. :)

Téma dnešního dne: Dokážete překonat svůj strach?

  • Měla jste nebo máte z něčeho opravdu velký strach?
  • Pochází tento strach už z dob vašeho dětství nebo vznikl nově, vzhledem k okolnostem?
  • Dokázala jste ho překonat nebo s ním stále bojujete?
  • Jak?
  • Kdy a při jaké příležitosti jste se v životě opravdu hodně bála?
    (ať už z něčeho, o něco, nebo o někoho.)

Pojďme si vylít srdce a popovídat si o našem strachu. Třeba nám ostatní poradí jak s ním bojovat.
Stačí jen napsat nějaký pěkný příspěvek, na jehož konci čeká jednu z vás také pěkný dárek: Vlasová kosmetika Ryor a k tomu letní náhrdelník. (a budete kočka  - beze strachu :)

ryornahr

pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz