V tento předvánoční a vánoční čas je většina lidí tak trochu na měkko. Čehož hojně využívají různé charitativní organizace. Pojďme ale od charitativních akcí do rodinného prostředí, anebo do prostředí svých známých. Jsme na sebe v tyto dny hodnější? Dokážeme být na sebe vlídní? A dokážeme třeba i odpustit staré křivdy?

forget

Chybovat je lidské, odpouštět je božské

Známé pořekadlo praví: Chybovat je lidské, odpouštět je božské.
Ale copak my jsme Bohové? Jsme jen obyčejní smrtelníci, pro které odpuštění za nějakou nepravost a špatný čin, není nikterak jednoduché.

V Otčenáši se mimo jiné uvádí:
...A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme naším viníkům...

A odpusť nám naše viny...

Co to vlastně znamená? Že spácháme nějakou chybu, nějaký zločin, půjdeme se vyzpovídat do kostela a všechno bude v pořádku? To je, jako bychom obchodovaly s vlastním svědomím.

...jako i my odpouštíme naším viníkům

A kolik my toho vlastně dokážeme odpustit viníkům? My odpustíme jim a Bůh pak odpustí nám? Kdo poměří váhu našich vin s vinami těch kolem nás? Kdo to posoudí?

Bůh odpouští, já ne

Když už bych se měla držet Boha, je mi asi sympatičtější pořekadlo, které jsem si půjčila z titulku italského westernu: Bůh odpouští, já ne.
Vždyť přece velmi záleží na tom, komu a za co odpouštíme.
Pokud máme odpustit kamarádce, která nám kdysi před lety přebrala kluka, po čase se tomu jen zasmějeme a odpustíme.
Jen si ho nechej, prevíta.
Pokud se s někým pohádáme do krve o majetek:
Zalkni se jím, nechej si ho.
Také odpustíme.
Ale co když někdo vědomě ubližuje našim blízkým, nedejbože našim dětem? Dokážeme odpustit?
Dokážeme zapomenout, ale odpustit? Nevím. Každý si to pak musí vyříkat se svým vlastním svědomím.

Křivdy z dětství

Pojďme ale od náboženského filozofování k realitě. Ke zdánlivě „obyčejným“, pozemským věcem. Třeba ke křivdám z dětství. Ty se těžce zapomínají. A také těžce odpouští, neboť ovlivní naši povahu, sebevědomí a z toho vyplývající schopnost obstát v běžném životě. Těžko se například dospívající dívce od její vlastní matky poslouchá, jak hrozně vypadá a že je k ničemu.
Těžko se už chápající dítě vyrovná s tím, když mu rodič ve vzteku vmete: raději ses neměl ani narodit.
Dokáže později v dospělosti odpustit? Takové chování zapomenout určitě nelze, ale odpustit ho možné je. Stačí se zamyslet nad tím, jak asi je spokojený člověk, který je takto zlý, který něco takového vypustil. Je v podstatě nešťastný a zaslouží politování.

Nedokázala jsem odpustit

Na závěr se vám přiznám s jednou svojí „vinou“, kdy jsem nedokázala odpustit. Nechci to rozvádět dopodrobna, ale pointa je v tom, že před mnoha lety mojí milované babičce někdo velmi, ale opravdu velmi ošklivě ublížil. Když umírala, požádala mě, ať jdu tomu člověku říct, že už se něho nezlobí a že mu odpouští. Slíbila jsem jí to, ale nikdy jsem to neudělala. Nenáviděla jsem ho. Ten člověk se pak ke konci života zbláznil a vyskočil z horního patra psychiatrické léčebny.
Uvědomila jsem si, že boží mlýny melou, ale dodnes mě tíží svědomí, že jsem mu babiččin vzkaz nevyřídila. Možná by se zbláznil i tak, vedl opravdu hodně podivný život, ale možná mohl také žít. Byla moje nenávist, nevyřízení babiččiny prosby a neodpuštění z mé strany příčinou jeho smrti? To už se dnes nedozvím.
Babička tomu člověku odpustila, byť jí zničil celý život a dotklo se to nás všech. Já jsem to nedokázala a nedokážu to vlastně ani dnes. Možná je to tím, že ještě tak silně nevnímám a nerozumím onomu biblickému pojetí:
...jako i my odpouštíme naším viníkům.

Téma dnešního dne: Dokážete odpouštět?

Přidejte se společně se mnou k tomuto tématu.
Svěřte se v tento předvánoční čas, zda dokážete odpouštět.

  • Co ano a co ne.
  • Máte nějakou hranici odpuštění?
  • Co největšího jste komu v životě odpustila?
  • Stálo vás to hodně přemáhání?
  • Co je pro vás s prominutím prkotina a co si myslíte, že byste nikdy neodpustila.
  • Vzpomeňte také třeba na křivdy z dětství. Jestli už jsou dávno zapomenuté - a odpuštěné.
  • A pro trochu rozptýlení napište klidně i něco veselého.
    Třeba jestli jste odpustila kamarádce, že vám nevrátila památník :)

Téma je to široké, nechám už na vás, jak ho pojmete.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Prvních pět, nejrychlejších pisatelek obdrží 1 000 bodů do Vánoční věrnostní soutěže, a jedna z vás všech pak bude ještě vylosována a dostane pěkný dárek.
Malou sportovní tašku přes rameno.

taska

Reklama