Rodina

Dokáže vám psycholog pomoci?

Celá republika je protkaná snad tisíci psychologických poraden, které slibují pomoc úplně se vším, co vás může v životě postihnout. Má ta návštěva však nějaký smysl?

doktor

Na věku ani stavu nezáleží, psychologové slibují zázraky, na vás je jen poctivě docházet na terapie a platit. V západní Evropě a ještě víc v USA je to velký business. Svého terapeuta si tam platí kde kdo, ať z objektivních důvodů, tak jen z potřeby se  mít komu „vykecat“. U nás tohle odvětví zatím tak daleko nedospělo, možná i proto, že jeho výsledky nebývají příliš hmatatelné. Sama mám dvě velké zkušenosti.

Manželství zachráněno nebylo

První návštěvu u psycholožky jsem absolvovala zhruba před patnácti lety. Můj tehdejší manžel měl deprese, do toho rozjížděl podnik a na krku měl mě s dítětem, což mu narušovalo jeho „klid“. A protože cítil potřebu antidepresiv, začal navštěvovat jednu z tehdejších vyhlášených poraden. Paní psycholožka mu v jeho stížnostech na životní okolnosti dávala ve všem za pravdu. Opravdu toho na něj bylo moc. Měl šílenou ženu a dítě - které mu nedokázaly vytvořit požadované klidné a nerušené zázemí a dokonalý servis, jaký si zasloužil.

Pak si paní terapeutka pozvala do poradny mě. Potřebovala si vše vyslechnout i z druhé strany. Když jsem jí nastínila můj pohled na věc, byla překvapená. Představovala si mě úplně jinak, šokovala ji moje upřímnost a vstřícnost. A tak jsme k ní pár měsíců chodili oba. Každý zvlášť, ale s jediným cílem. Dát všechno do pořádku. Každé sezení stálo pětistovku, v té době to byl majlant. Byla to ale slušná žena. Asi po půl roce, kdy už měla našetřeno na rodinnou dovolenou, mi jednoho dne oznámila, že je naše další docházka zbytečná, protože ona východisko nevidí. Máme se rozvést, protože naše rozdílnost je se společným životem neslučitelná. Tohle jsme ale věděli oba před tím, než kdokoli z nás vstoupil do její ordinace. Ale tahle věta od ní nás stála asi 50 000 korun.

A dítě taky ne

Druhá moje zkušenost je s psychology dětskými. Ty jsem navštěvovala s dcerou, která začala ve škole asi v 9 letech strašně zlobit. Vstávala v hodinách, vykřikovala, prala se s kluky (a všechny do jednoho taky přeprala), byla drzá na učitelky, hádala se a s arogancí sobě vlastní bojovala za práva slabších spolužáků třeba i s ředitelkou školy. Tato vlastnost sice byla okrajově oceňována, ale způsob vzpoury byl tak přímočarý, že v současném světě neakceptovatelný. Dalo by se to přirovnat k osobní sebevraždě z komunikačních nedostatků.

A tak jsme začaly obcházet nejprve školní psychologickou poradnu, pak dětskou kliniku, nakonec šly na testování poruch osobnosti,  IQ a EEG na dětskou psychiatrii. Poruchy vyšly na stupnici od nuly do deseti nula, IQ skoro 130 a lehce zvýšený sklon k hyperaktivitě. Sáhodlouhé rozpravy o výrazných osobnostních rysech nesnášejících  autority, o mé důslednosti, o trestech a odměnách... Bylo to vždy tak abstraktní a neuchopitelné, že jsem stejně nevěděla, co s tím.

Vydržte!

Pak jsme několik let docházeli za jednou paní doktorkou. Vždy jednou za dva, tři měsíce. Zeptala se, co je nového. Já jsem si stěžovala na to, že už byla zase na vysvědčení dvojka z chování, dcera na to, že ji matka neustále buzeruje, nastavuje pravidla, kterými se ona řídit nehodlá. A paní doktorka pokývala hlavou, povzbudila dceru v jejích názorech, mě v mých a poplácávajíc mě po zádech a s přáním, ať vydržím, že to za pár let přejde, nás propustila. A tak se z dvojek z chování občas stala trojka, náš vztah s dcerou se z neustálých bojů nezvratně pokazil a za půl roku bude dospělá.

Mezitím jsme ovšem ve vypjatých chvílích vyzkoušely další vyhlášenou dětskou psycholožku, která dokonce párkrát účinkovala i v televizi. Fajn ženská, dobře se s ní hovořilo, vyslechla nás, promlouvala dceři do duše (že nemůže dávat moučné červy do třídnice, kopat do dveří kabinetu, hádat se o domněle nespravedlivou  známku spolužačky, prosazovat si svoje za každou cenu a že se učí především pro sebe, ne kvůli své matce) a mně poradila, abych se na to vykašlala. Komu není rady, tomu není pomoci. A tak jsme zůstaly bez pomoci, i když jsme obešly psychologické ordinace po celé Praze. Možná, že ne ty správné. Možná ale, že žádná pomoc neexistuje!

S těmi dětmi to fakt není lehké

 

Už jste někdy se svým dítětem nebo kvůli svému problému navštívili psychologa? Pomohl vám?

   
28.04.2010 - Děti - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [10] FAXÍK [*]

    super video, to nemá chybu Sml67Sml67Sml30

    superkarma: 0 28.05.2013, 17:46:49
  2. [9] Terezka95 [*]

    Já osobně si myslím že Psychologická poradna je dobrá věc a dokáže velice pomoci :)

    superkarma: 0 24.06.2011, 14:53:22
  3. avatar
    [8] Alenka0010 [*]

    A co to je, to "indigové" dítě? Já to slyším poprvé Sml80.

    superkarma: 0 29.04.2010, 11:11:59
  4. avatar
    [7] femme.fatale [*]

    Tobbi — #6 Teď jsi mi připomněla jednu diskusi, kde jakási maminka tvrdila, že její 2měsíční syn je patrně indigové dítě...

    Jinak s psychology zkušenost nemám, ale když si vybavím studenty psychologie, s nimiž jsem spolupracovala v rámci jednoho projektu, tak jsem přesvědčená, že za nimi bych pro pomoc nešla Sml3.

    Ovšem jestli by oni mně svěřili své dítě (jako speciálnímu pedagogovi), tím si taky jistá nejsem Sml57.

    superkarma: 0 28.04.2010, 18:13:42
  5. [6] Tobbi [*]

    Pohled z druhé strany:

     Moje spolužačka pracuje v pedagogicko-psychologické poradně. Poslední dobou se jí roztrhl pytel s problémovými dětmi ze slušných rodin, které do poradny přijdou, protože je tam dotlačí škola. Matky ihned spustí, že jejich dítě je indigové či hyperaktivní (samodiagnóza) a potřebuje SPECIÁLNÍ přístup. Pochopitelně je mimořádně nadané, jen nechce své vlohy projevovat, jelikož má problém s autoritami.... Harant se během těchto seancí obvykle věnuje ničení věcí, přerušování hovorů čili zlobení. Po vyšetření vyjde najevo, že jde o úplně normální průměrně inteligentní (co je sakra špatného na průměru? jaksi z logiky věci: nemůžou být všechny děti nadprůměré) děti, které je prostě rozmazlené. Matka by ráda slyšela, jak zařídit, aby ji dítě poslouchalo, aniž by ho však musela vychovávat. Protože jeho křehká dušička nesnese omezování, zákazy, příkazy, důslednost, nedejbože zvýšený hlas či trest typu zákaz televize.  

    Takže matky z poradny odcházejí s pocitem, že jim psycholožka nepomohla, nebo hůře, že psycholožka je husa, která nerozeznala, jak strašně výjimečné její dítě je.

    Vzhledem k tomu, že prakticky každá matka dnes hledá ve svém dítěti nějakou cool poruchu (pochopitelně, jinak je mimiořádně inteligentní), skutečné případy v tom davu mohou zaniknout. 

    p.s. Na některé matky platí říct, že když je dítě tak ZVLÁŠTNÍ, možná by mohlo navštěvovat ZVLÁŠTNÍ školu Sml57Sml57Sml57

    1. na komentář reaguje femme.fatale — #7
    superkarma: 0 28.04.2010, 13:23:01
  6. avatar
    [5] cicinka [*]

    Šest let jsme chodili se synem do pedagogicko psychologické poradny. Psycholog. vyšetření měl dvakrát a nikdo neodhalil, že má syn dost podstatný problém. Totiž autistický- aspergerův syndr. Ten odhalila až doktorka psychologie, která ale prý také není tak úplně Mudr. Nicméně problém odhalila a děkuji jí tímto nastotisíckrát. Další člověk, který nám pomáhá je paní mgr., která dělá koordinátorku pro naší oblast zaměření autismus. Nedávno jsem se dozvěděla, že ale stejně před takovými pěti lety ta diagnostika zde teprve začínala být na úrovni. Zajímavé.Sml80 K psychologovi bych šla, ale člověk musí mít sám pevnou vůli a chtít něco se sebou dělat. Myslím, že psycholog nemůže změnit mou povahu, mou náturu, abych už se třeba nestresovala zbytečnýma blbostma. To musím já sama.

    Ovšem pokud je to fakt nemoc duševního rázu, tam myslím šikovný lékař hodně může pomoci.Sml67

    superkarma: 0 28.04.2010, 10:01:20
  7. avatar
    [4] wich [*]

    Když jsem ještě studovala VŠ, jedna moudrá doktorka psychologie hodně otevřeně mluvila o svých postojích k českému školství v této oblasti a sdělila, že ona sama by jako k psychologovi nešla ani k jednomu ze spolužáků Sml68, lepší psycholog je pro ni manikérka Sml22 A já s ní souhlasím. Úroveň výuky psychologie na našich VŠ je děsná. Vyučující místo aby pořádně učili, si dokazují vlastní důležitost Sml3

    superkarma: 0 28.04.2010, 09:16:27
  8. avatar
    [3] šája [*]

    Nejdříve jsem navštívila psychologa se synem. Návštěva mi velmi výrazně pomohla v tom, že jsem pochopila, že synovo chování není výsledkem mého výchovného selhání. Aspoň něco.

    Pak jsem 2x navštívila poradnu pro mezilidské vztahy. Důvodem byla dlouhodobá nespokojnost a frustrace v manželství. Poprvé jsem narazila na socioložku, která mi vysvětlila, že si za všechno vlastně můžeme my ženský samy. Po půl roce jsem to zkusila znova, tentokrát jsem v téže poradně navštívila psychologa. Následoval totální psychický kolaps.

    Další návštěvě odborníka jsem se bránila zuby nehty, nakonec jsem se nechala obvodním lékařem, který mi už odmítal předepisovat další antidepresiva, objednat k psychologovi. Nějakým řízením osudu jsem však skončila u psychiatra. Sice mě to málem rozložilo úplně, ale nakonec mi pomohl dát se dohromady.

    Teď je to od mé první návštěvy poradny rok a konečně můžu říct, že jsem zase v pohodě. Ovšem zrovna psychologům za to nevděčím Sml80

    superkarma: 0 28.04.2010, 08:06:29
  9. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Probůh, co to je za zkušenostSml2 Takové "odborníky" opravdu hnát sviňským krokem.

    Já jsem v době velmi nedávné využila služeb psychologa velmi intenzivně. Pomohl mi, protože jsem získala velmi střízlivý názor jiného muže, který není "zatížen" přátelstvím ani sympatiemi vůči mě. Na svoje problémy jsem přestala nahlížet tak, že se mi děje něco výjimečného, naopak jsem pochopila, že jsme jen najeli na jedno ze starých osvědčených manželských schemat. Návštěvy byly na pojišťovnu, takže mě to nestálo nic než čas. Takže za sebe říkám ano.

    superkarma: 0 28.04.2010, 07:49:50
  10. avatar
    [1] maje [*]

    tak já osobně zkušenost nemám, ale manželova ex chodila s holkou (v tu dobu chodila do 9.třídy) k psychologovi. holka je neuvěřitelně rozmazlená (to vlastně i kluk), máma je skoro každý den posílala ke své matce, kde byly až do večera, nebo čekaly na babku před prací a pak si diktovaly, co chtějí koupit, podporovali holku v tom, že to nevadí, že je blbá a nechce se učit, hlavně že je hezká,... pak s ní máma šla k psychologovi a ten jim řekl, že je důležité, aby holka neměla doma ŽÁDNÉ povinnosti, volnost jakou chce a hlavně, aby jí máma často říkala, že jí má ráda. takže malý příklad: máma řekla holce, jestli by byla tak hodná a dala nádobí do myčky a holka jí poslala do Sml64ele. tak jí máma objala a řekla, že to udělá. nebo si holka řekla, že chce opět nové kalhoty (druhé ten týden). máma jí je koupila a holka je ještě ten den zničila. a když jsem jí řekla, že být to moje dítě, tak si je spraví, tak začala machrovat, že řekne mámě o jiné. a ta jí je MUSÍ koupit, že to říkal psycholog.Sml45 takže, pokud nebude moje dcera mít opravdu vážné problémy, tak díky ale Sml23Sml23. hnala bych je sviňským bičem - všechny rádoby odborníky.

    superkarma: 0 28.04.2010, 07:09:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme