Ahoj Richarde,

moc mě zaujal tvůj názor na nákupy v hyper a supermarketech... opravdu bezva názor.

U nás na vesnici jsou tři obchody - otevírací doba je ve všech stejná: 6:00 až 17:00. Tedy, pravda, v jednom z nich, který slouží místním staříkům jako shromaždiště, je do 18:00, jenže od čtyř už mají jen pivo a otrávenou paní prodavačku... a nákupy neschovává, protože to by tam pak mohla spát.

Moje pracovní doba je sice různá, to je pravda, ale zato dojížděním strávím nejméně dvě hodiny denně. Vlak mi ráno jede 6:10 - tedy celých 10 minut poté, co u nás otevřou ty malinké, bezvadné obchůdky, do kterých tak strašně rád chodíš. Odpolední mi přijede nejdřív 17:05, tedy pět minut potom, co zavřou ty malinké, bezvadné obchůdky, do kterých tak rád chodíš. Jedinou výjimkou je úterý - tedy pokud se nic nestane. To jsem z práce doma už ve dvě. Všechny tři obchůdky mají otevřeno. Všechny tři také odebírají zboží od stejných dodavatelů - takže salámy ve středu, lahůdky v pondělí a v pátek, jen to mléko mívají v úterý čerstvé. Maso neberou - masna k nám zajíždí pravidelně, tuším v pátek v poledne, vajíčka jsou každé druhé úterý v deset ráno...

Ovšem na vlak čekám vzhledem k pevné pracovní době každý den skoro hodinu. Na obcházení malinkých bezvadných obchůdků ve městě je to málo, protože musím v každém vystát frontu na cokoliv, co chci, nemůžu si zboží zkontrolovat a prohlédnout a mnohdy ještě musím poslouchat nepříjemné poznámky prodavaček. Ani o něco větší běžné samoobsluhy nejsou tak docela ono - musím v nich vystát ty samé fronty téměř na cokoliv, ještě frontu u pokladny, a navíc musím alespoň do dvou nebo tří, abych koupila všechno, co potřebuji...

Takže na té tři čtvrtě hodiny, kterou mám, se zpravidla zašiju do toho hrozného a nechutného supermarketu. Nakoupím všechno, kupodivu většinou bez fronty, a protože mi to vychází denně, tak málokdy beru víc jak deset položek - nestojím tedy frontu u normální pokladny. Ostatně v dnešní době ani tyhle fronty nebývají až tak zlé... a můžu si vybrat výrobce, balení, množství, a dokonce trapně stát u regálu a číst si složení a hledat dobu spotřeby... jasně, jsem na tohle asi zbytečně háklivá, ale protože znám i odvrácenou stranu prodejen, tak mám jistý respekt před mícháním salámů z několika předchozích dnů dohromady, prošlými výrobky a před potravinami nejistého výrobce, původu a věku. Nemá-li jídlo rodokmen, není pro mě...

Vůbec nepochybuji o tom, že muž zkušený mi dokáže poradit, jak se vyhnout tomu nedůstojnému nakupování jídla v supermarketu a pořídit všechno v nějakém malém, milém obchůdku s milou paní prodavačkou, ve kterém nejsou lidi a kde dostanu všechno, co si usmyslím...

Bezradná Pajda


Jo, milá Pajdo…
Je fakt, že na takové ty věci, jako že něco se vozí ten den a něco jiného jen jiný den, jsem jaksi zapomněl, a když přijedu k rodičům, jde mi z toho hlava kolem. Konzumní způsob života mě taky rozmazlil, ale je pravda, že jediné, co já potřebuju k životu, je pekárna a masna. Obojí mám kousek a dojdu tam pěšky, zbytek už si doma uvařím. Můj jogurt týdně taky někde koupím… Navíc to dojíždění, to je problém, to uznávám. Asi by to řešilo auto (aspoň jednou týdně), ale to také není řešení pro každého… Tak snad poradí čtenářky.

Napište mi i vy svoje názory na nakupování a supermarkety! Redakce@zena-in.cz!

P. S.: Nemůžu dnes psát tak rychle, spí na mě Ivanina Ovce. Ale zase pěkně hřeje.:)

Reklama