Reklama

Čtenářka Datura je již v důchodu, ale na dojíždění do práce vzpomíná ráda. Dojížděla totiž vždy s lidmi, které měla ráda, tak jí dojíždění nijak nevadila, ba naopak...

Práce a dojíždění do ní, toť dnešní téma. V následujícím příspěvku si můžete přečíst zkušenosti čtenářky Datury...


Dobré odpoledne, já trochu zavzpomínám, protože už to pro mě není aktuální.

Do prvního zaměstnání jsem se hrozně těšila a nastoupila jsem týden po maturitě. Měla jsem to naproti, navíc přes poledne tříhodinovou pauzu, kterou jsem mohla trávit na zahradě u bazénu. Takže deset let pohoda. Po mateřské jsem už nechtěla být v práci do večera, tak jsem si našla něco jiného, deset kilometrů od domova. Byla to zahraniční firma, autobus byl firemní, ráno přistavený na náměstí, odpoledne před firmou. Každý den jezdili ti samí kolegové, tak to byla spíš zájezdová pohodička. Po dalších deseti letech jsme já i manžel /jezdil na montáže/ dali výpověď a našli si práci v okresním městě 20 km vzdáleném. Můj zaměstnavatel mi pracovní dobu upravil podle pracovní doby manžela a pak už nebyl problém žádný. Ráno i odpoledne jsme jezdili autem a vydrželo nám to až do důchodu. Závěr je ten, že se mi dojíždění líbilo a nijak mě neobtěžovalo.

Zdraví,
Datura

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 31. ledna 2012: Cestování za prací

Příspvky k tomuto tématu již neposílejte. Po 16.00 hodině se dozvíte, která v vás získala následjující dárky...

kniha

milka