S příspěvkem čtenářky Risiny si možná trochu popláčete. Její vzpomínání na tatínka a její chvála manžela jsou jedním slovem dojemné. A kdo je ten třetí nej chlap, to se dozvíte v závěru.

Další přispěvatelkou k dnešnímu tématu je Risina. Přečtěte si, co napsala o svém otci i o svém muži...


Milá redakce,
při psaní dnešního příspěvku jsem hodně vzpomínala a taky si trochu zabrečela. Děkuju vám za tohle téma, uvědomila jsem si, jak jsou oba pro mě důležití. Taťkovi to už neřeknu, ale manželovi hned dneska večer, slibuju.

Jaký byl můj táta? Jedním slovem - chytrý. Byl to člověk s velkým přehledem, hodně četl, zajímal se o všechno možné. Ať jste se zeptali na cokoli, vždycky o tom aspoň něco věděl nebo ho okamžitě napadlo, do jaké „chytré knížky“ se podívat - měli jsme v knihovně spoustu naučných slovníků a encyklopedií a on mě často nabádal, že si v nich mám „říkat“.
Jaký byl ještě? Veselý a společenský, cítil se dobře s přáteli a skleničkou dobrého pití. Někdy těch skleniček bylo víc a on se pak vracel domů v náladě. Mamce se to nelíbilo a my se sestrou vždycky čekaly na jeho napůl omluvné, napůl škádlivé „Ale Marušinko...“ a mamčino naštětěné „Nech mě!“ Naši se občas pohádali, ale nikdy to netrvalo dlouho a zas bylo všechno v pořádku. Táta se automaticky zapojoval do prací v domácnosti, rád a dobře vařil, nikdy nebyl despota, který by po manželce vyžadoval teplé večeře, podřízenost a výhradní péči o děti.
Taťka byl taky hodně ironický a dokázal si rýpnout. Měli jsme v rodině zvláštní styl humoru, který každý nechápal. Například když se přišli rodiče mého budoucího manžel seznámit s mými a plánovali jsme svatbu, taťka prohlásil - „Já teda nevím, co na ní vidí - hezká moc není, vařit neumí, je nešikovná a líná... Proč si ji vlastně chce vzít?“ Mně to tenkrát ani nepřišlo nijak nevhodné, ale budoucí tchýně úplně zkoprněla a pár měsíců po svatbě mi to připomněla.
To byl náš táta - nikdy nás nepochválil, ale když jsem už jako matka dvou dětí udělala rigorózní zkoušky a přišla mu to oznámit (však jsem to dělala nejen pro sebe, ale i jako překvapení pro rodiče - hlavně pro něj), šel do svých zásob ve skříni a vytáhl na oslavu ten nejstarší koňak, jaký tam měl. Snad nikdy nám neřekl, že nás má rád, ale byl by se pro nás rozkrájel. A ke čtyřicátým narozeninám mi napsal básničku o mém narození, která končila - „šel jsem to zapít, jak na dceru se sluší/a dodnes radost mám, ze dvou dcer, radost v duši.“

Jaký je můj manžel? Jedním slovem - šikovný. Na hledání informací v encyklopediích a na internetu jsem u nás já, on je člověk veskrze praktický. Nemá rád dlouhé řeči a vysvětlování, ale ať ho požádáte o opravu nebo výrobu čehokoli, vždycky si ví rady buď sám, nebo zná někoho, kdo mu pomůže.
Jaký je ještě? Rád si posedí s přáteli a skelničkou dobrého pití - občas i s více skleničkami a mně se to nelíbí... Je hodně tichý a klidný, z domova nebyl zvyklý na hádky, vše se u nich řešilo „tichou domácností“ a v počátcích našeho manželství jsem se ho snažila k výměně názorů vyprovokovat zoufalými prostředky (třeba tím, že jsem vytáhla nůž a napřáhla se - on mi jen stiskl ruku v zápěstí, nůž vypadl a manžel dál mlčel...), než jsem pochopila, že je prostě jiný a takhle to nepůjde.
Je velkorysý a tolerantní, nikdy jsem od něj neslyšela „nepřeju si, abys dělala to a to, nelíbí se mi, když jedeš sama pryč“ nebo něco podobného. Automaticky se zapojuje do prací v domácnosti, peče výborný štrúdl a dělá skvělé palačinky. Je báječný táta - o děti se odmala staral, hrál si s nimi a učil je vše, co se týká sportů a praktických činností. Na rozdíl od mého táty říká často dcerám, že jsou chytré, šikovné a že jim to sluší - a ony vědí, že to myslí vážně.

Tak takoví jsou ti dva důležití chlapi mého života (ještě je třetí - syn, ale o tom to dnes není). Na první pohled rozdílní, uvnitř podobní. Když byl ještě můj táta naživu, občas spolu zašli na pivo nebo poseděli u nás doma, někdy taky dělali něco v domácnosti nebo na chalupě (spíš můj muž dělal, taťka spíš teoreticky rozebíral) a bylo vidět, že si rozumí a jsou spolu rádi. A já jsem taky ráda - za oba.

PS: Pro případ, že tohle povídání mělo být spíš o vzhedu, posílám aspoň dvě svatební fotky, ze kterých je vidět, že i vzhledem jsou každý jiný - ale na oba je hezký pohled, nemyslíte?

rodice deti

Risina

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 13. 7. 2012: Je váš partner podobný vašemu otci?

Srovnejte v příspěvku k dnešnímu tématu svého otce a partnera. Zajímá mě, zda si vybíráte muže tak...

  • ... aby byl podobný vašemu otci,
  • ... aby se od vašeho otce co nejvíc lišil,
  • nebo do výběru vzor otce vědomě vůbec nezatahujete.

Své příspěvky mi posílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže) nejpozději v pátek 13. 7. 2012 do 15.00 hodin. Jeden z příspěvků, který bude dlouhý alespoň jako tento odstavec a bude mít štěstí při losování, odměním (nebo lépe, jeho autorku odměním) sprchovým gelem AVON senses FOR MEN a balzámem po holení AVON PERFECT STRENGHT - taktéž FOR MEN. Dárkem můžete potěšit buď otce, nebo partnera.

A ještě upozorňuji, že nejde jen o vzhled chlapa, ale i o povahu.

avonavon

Reklama