Zatímco v těch lepších případech mají oba bývalí manželé společný zájem na tom, aby dítě mohlo být co nejvíc i s tím rodičem, s nímž natrvalo nežije, není to ani zdaleka pravidlo. Najdou se totiž případy, kdy rodič, jemuž je dítě svěřeno do trvalé péče, bojkotuje z nejrůznějšího důvodu přání bývalého partnera být se svým dítětem, a to i navzdory rozhodnutí soudu.

 
Včera jsme tu zveřejnili Honzův příběh, který svého syna, ačkoli o to velice stojí, nemůže vidět tak často, jak by si přál. Je vydán na milost a nemilost své bývalé ženě. Ta mu často syna nedá tak, jak jí ukládá rozsudek okresního soudu, aniž by to řádně vysvětlila. Honza se v takovém případě místo devíti hodin vidí s Patrikem  dvě, tři minuty a pak s nepořízenou odchází. /Celý příběh si můžete přečíst ZDE ./

Jaký to může mít dopad na dítě?

Dejme slovo dětské psycholožce Marcele Pospíšilové:

Dítě by mělo udržovat kontakt s oběma rodiči. To, že tomu tak vždy není a jaké mohou mít porozvodové jevy podobu, je dobře popsáno v knize Dr. Richarda A. Warshala s názvem Rozvodové jedy. Rodičům, kteří trpí takzvaným syndromem zavrženého rodiče, bych doporučila, aby si ji přečetli.
Nerada bych rozebírala jednotlivé případy, ale obecně lze říci, že i navzdory nejrůznějším komplikacím ze strany matky, pokud má ona potomka v trvalé péči, by dítě mělo udržovat kontakt i s druhým rodičem. A to i v případě, že otec, dejme tomu, nějak selhal.


Matka by i navzdory tomu měla najít na otci dítěte něco pěkného, nějakou dobrou vlastnost. To je pro dítě velice důležité, neboť maminka tím přispívá k vytváření jeho sebevědomí.
Dříve či později totiž dítě pochopí, že má genetickou výbavu po obou rodičích, tedy nejenom po mamince, s níž žije. Proto je velice důležité, aby matka nemluvila o otci dítěte špatně a nezatracovala ho. Tatínek by měl mít možnost se se svým dítětem pravidelně setkávat. A je hodně otců, kteří o to opravdu stojí a usilují o to být se svým dítětem.
Pokud matka odpírá otci kontakt se synem či dcerou, tak to není dobré, ale je velice těžké obecně říci a poradit, jak citlivě postupovat. Vždycky záleží na jednotlivém případě. Proto je dobré v takové situaci navštívit dětského psychologa či odborníky v rodinné poradně, nebát se je kontaktovat a konzultovat to s nimi. Odborníci dokáží posoudit, jak se s ohledem na konkrétní podmínky chovat, aby se situace ještě více nekomplikovala.


Je důležité neztrácet ze zřetele zdárný vývoj dítěte. V případě, že rodiče nejsou schopni se domluvit, je důležité pracovat co nejvíce s maminkou, aby situaci neztěžovala.
Je rozhodně špatné, když matka své dítě negativně ovlivňuje, už proto, že se to jednou může obrátit proti ní. Vztah mezi takovou matkou a potomkem nemusí být totiž vždy pohodový, naopak, často se stává, že se dítě zavrženého rodiče zastává.
Nelze vyloučit, že se v určitém věku dítěte mohou objevit různé výchovné problémy, takže ho matka sama nezvládá. I proto je dobré, když kontakt mezi dítětem a biologickým otcem fungoval a funguje i nadále. Je pozitivní, když se oba rodiče v takovém případě dohodnou na jednotné výchově, když otec reaguje podobně jako maminka.
Ideální je, když se oba rodiče řídí rozhodnutím soudu, který vymezí, jak má vypadat kontakt dítěte s rodičem, s nímž natrvalo nežije. Pokud to maminka nerespektuje, tak soud jí může uložit pokutu, aby ji donutil respektovat soudní verdikt.


Ovšem nezbývá než připomenout, že cokoli, co se dělá pod nátlakem, není příliš ideální. Rodiče by měli pochopit, jaké dopady má jejich chování na své dítě a měli by mít na zřeteli především jeho harmonický vývoj.

 
Reklama