Bulvár

Dohodila mne opraváři televizí


Jak televize ovlivnila můj život? Naprosto zásadně. Díky ní mám dnes půlročního chlapečka.

Ale pěkně od začátku a to základní školy.

Do první třídy jsem nastoupila s holčičkou Martinou, se kterou jsem se velmi rychle skamarádila. A to tak, že hned v první třídě o prázdninách jsem k ní mohla jet na pár dní na návštěvu. Tam mě kromě milých rodičů čekal i o něco starší brácha. Nijak mě nezaujal, až na to, že výborně skákal šipky do rybníka (já v té době ještě neplavec jsem jen tiše záviděla) a také tak, že našel jednoho odpoledne velkou houbu (teda jedlou) a to nebyla rozhodně houbařská sezóna. Maminka ji dala do polévky a coby návštěvě mi jí dala co nejvíce. Netušila ovšem, že já houby nerada. Ne, ne. Jenže to jsem ještě nebyla tak vodrzlá (tedy správně řečeno asertivní :-) ), abych jí to sdělila, a tak jsem z donucení všechny ty nakrájený houby v polívce snědla, jak já ho pak nenáviděla (teda toho bráchu, že jo, kdyby nenašel tu houbu a s takovou radostí ji nepřinesl domů, tak jsem to jíst nemusela). A to je nejstarší vzpomínka na mého manžela, ta naštvanost na něj.


A pak běžely další roky. S Martinou jsem se kamarádila pomaličku čím dál méně, a když jsem v páté třídě odešla na gympl, tak se mi téměř nějak ztratila z očí. A s ní i její brácha, teda kdyby mi někdo řekl, že někdo takový existuje, tak bych si vzpomněla, že je to ten kluk, co tenkrát přinesl tu houbu.


Ale abych došla také k té televizi. Petr (tedy bratr Martiny) se během té doby vyučil televizním technikem a začal ty televize opravovat. Já mezitím dodělala gympl a začala studovat vysokou školu, kde jednoho dne na cvičení jsem uslyšela své jméno. A byla to moje dávná kamarádka Martina, kdo se ke mě tak radostně hlásil. I já jsem ji viděla moc ráda, a tak jsme spolu zase začaly víc kamarádit. Z Martiny se během těch let vyklubala kromě skvělé holky (teda tou byla odmalička) i taková menší dohazovačka :-).

Začalo to tím, že zjistila, že v té době s nikým nejsem a hned mi začala vykládat, jak má skvělýho a šikovnýho bráchu a kdybych chtěla někdy opravit video, televizi, rádio nebo tak podobně, tak že se na něj mám obrátit, že to udělá hrozně rád.

A jednoho dne se nám opravdu doma rozbilo video, následně na to věž a do pár týdnů i televize. A tak já jsem dbala dobrý rad své staronové kamarádky a postupně vozila všechny ty věci k Petrovi. Když jsem si jednou přijela pro televizi, šel mě vyprovodit ke dveřím, a jak jsem se dozvěděla později, sledoval nás mezitím pečlivě přítel Martiny a dával zpět do obýváku znamení, že jako ten Petr není normální, že si jen tak se mnou vykládá a nezve mě na to rande.

Pak uběhlo ještě pár měsíců a Martina vida, že už nemáme v rodině ničehož, co by mohlo být záminkou dalšího setkání s její bratrem mě pozvala k nim na vánoční  zábavu.

A tak jsem přijela, a tam už bez televize či jiných elektronických pomůcek se dala dohromady s jejím bráchou (no tak za pomůcku nám možná trochu byl i nějaký ten panáček, co si budem povídat :-) ).

A od té doby jsem s ním už nějaký rok, a mezitím jsem zjistila, jak si myslel, že o něj mám opravdu zájem a vyhledávám ty rozbité věci, abych  mu je mohla přivézt.

A taky jsem pochopila, že tenkrát už ho pomalu přestalo bavit ty televize opravovat, a že byl dost naštvaný, když mu tam někdo něco takového přivezl (no opravdu bude brácha strašně rád :-))) A letos na jaře se nám narodil i pěkný kluk. Opravář televizí z něj asi nebude, dneska už se to nijak nevyplatí, ale že i díky jedné rozbité televizi ho máme, za tím si do dneška stojím.

No možná, i kdyby se Petr těmi televizemi tenkrát nezabýval a dělal naprosto něco jiného, tak by si určitě Martina vymyslela i jinou záminku, jak nás dát dohromady.

Jenže to bych pak zase neměla dnes tady o čem psát.

Ale teď už musím jít, protože se ten náš malej televizní zázrak pěkně p....l, takže ho běžím přebalit.

Jana


Děkujeme za televizní příběh. Doufám, že se vám dílo podařilo stejně úspěšně jako vaší kamarádce, teď vlastně švagrové.

A váš život televize neovlivnila?

vy jste s telvizí kamarádi?

A vaše děti?

Zaháníte je od TV a zavíráte ji do skříně?

redakce@zena-in.cz

   
19.10.2005 - Společnost - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. [2] EvaH [*]

    Hezký, já to pořád říkám, že ty nejhezčí příběhy píše sám život.

    superkarma: 0 19.10.2005, 18:47:38
  2. avatar
    [1] svetluszka [*]

    ....to je hezký... ...

    superkarma: 0 19.10.2005, 16:44:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme