Dodnes dodržujeme vánoční tradice a často ani nevíme, co vlastně znamenají. A mnohé z nich už neznáme. Pojďme si je připomenout.

Světlo

Proč rozsvěcujeme na štědrovečerním stole svíce? Už v pohanských dobách mělo v zimním období světlo zvláštní význam. Lidé se snažili vzkřísit slunce, aby brzy přišel nový zemědělský rok. Křesťanství tento zvyk přejalo a udělalo z něj symbol Vánoc.
Nebo pouštění skořápek. Do skořápek vlašských ořechů se vlepovaly svíčky a pouštěly se po vodě. Majitele lodičky, která nejdéle vydržela svítit, čekal bohatý a šťastný rok a dlouhý život. 
A ještě jednou svícení. Do červených jablíček se vkládala svíčka, utvořil se z nich kruh, který byl spojen řetízkem z rozinek nebo hrachu. Tento svícen měl přinést rodině do nového roku svornost a soudržnost. Zároveň znamenal, že o příštích Vánocích nebude nikdo u štědrovečerního stolu chybět.

Věštění

Lití olova - do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok. A krájení jablíček? Podle tvaru jaderníku rozkrojeného jablka se hádal osud. Pokud měl jaderník podobu kříže, přicházela nemoc či dokonce smrt, hvězda přinášela štěstí, majetek. Jablko bylo červené, protože tato barva symbolizovala život a lásku. Pojídání ořechů zajišťovalo sílu, bohatství a úspěch v hospodářství. Tedy pokud byly ořechy po rozlousknutí velké a zdravé. Kdo měl ořech zčernalý, do roka umřel.

Jídlo

Luštěniny. Jejich schopnost bobtnat, měnit svůj objem, symbolizovala touhu zvětšit svůj majetek, získat dostatek prostředků k pokrytí života rodiny. A oblíbená vánočka nebo štóla? Kynuté těsto  bylo symbolem možného získání bohatství (pokud tedy dobře nakynulo), ale tomuto pečivu byla přisuzována i ochranná moc před působením škodlivých sil a nemocí. Rybí polévku nemusím, ale ta zase dodávala sílu. Kapr se jedl pro radost. O kostech v krku se pověry nezmiňují.

Štědrovečerní stůl
Nohy u štědrovečerního stolu se omotávaly řetězem, aby byla i pro příští rok zajištěna soudržnost a pospolitost rodiny. Nebo se také svazovaly provazem, aby zloděj po celý rok nemohl do domu. 

Pod štědrovečerní talíř se kladla mince či rybí šupina, to aby se držely peníze. Nebo se pod ubrus na kraj stolu schovala peněženka, aby byla v novém roce stále plná. Počet osob u stolu nesměl být lichý, to přinášelo smůlu, proto se prostíralo i pro "sudého" příchozího. Od stolu se nesmělo vstávat, někdo by mohl umřít.

 

Zbytky pro zvířátka
Zbytky od večeře se dávaly pod stromy, aby byl dostatek ovoce. Kosti z ryb se zahrabaly na zahradě, aby se o ně popíchal krtek a utekl k sousedům. Ani kravky nezůstaly zkrátka, dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, to pro dobré dojení. Hospodář klepal na včelí úl, včely se tak dožily jara. Slepicím se nasypala směs pšenice, hrachu a ječmene, dobře pak nesly. Kohoutovi a houserovi se dával česnek, aby byli odvážní a zdraví.

Hledání ženicha

Večer o svátku sv. Barbory svobodná děvčata utrhla větvičku třešně. Pokud větvička rozkvetla do Štědrého dne, do roka byla svatba. Někdy jich děvčata uřízla víc a pojmenovala je jmény chlapců a ta, která vykvetla nejdříve, měla symbolizovat budoucího ženicha. Šance na vdávání v sobě nesly i jiné pověry - třesení keřem či plotem mělo odhalit, ze kterého směru bude ženich pocházet. Říkalo se: "Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes." Anebo: "Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes." Házení pantoflem přes hlavu? Pokud špička ukazovala ke dveřím, zase dívčinu čekalo vdávání a odchod z rodného domu.

Mytí a vykuřování
Ráno o Štědrém dni se chodilo mýt do potoka nebo studně, aby byli všichni zdraví. Pálení  františků očisťovalo dům od všeho zlého. Vykuřování kostela kadidlem o půlnoční mši mělo stejný smysl.

Půlnoční
Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky. Přáli si vzájemně jen to dobré, zpívali za zvuku varhan. Věřili, že přesně o půlnoci se narodil Ježíš, a doufali, že je přítomen právě v jejich kostele.

Reklama