Stačilo jedno rozhodnutí a Miladin život se obrátil naruby. Dodnes si nepřestala vyčítat, že se vlastním přičiněním připravila o dceru.

S Eliškou (19) byly problémy už od puberty. Ráda si dělala věci po svém a rodiče na ni byli krátcí. Na střední škole se vše ještě zhoršilo. „Začala kouřit, toulat se s partou a veškeré naše zákazy na ni neplatily. Slibovali jsme jí všechno možné, když bude sekat latinu, ale bylo to marné. Nepomáhaly ani domluvy, ani pár facek. Ano, přiznávám, občas mi ujely nervy. Ale kdo by to vydržel? Jen nám lhala a dohody nedodržovala,“ vypráví její maminka Milada. Jenže to ještě netušila, že to nejhorší ji teprve čeká.

ven

„Ve škole jí to nešlo, a tak přestoupila na učňák. Jenže to bylo ještě horší! Chytla se tam pochybné party, a to byl úplný konec. Chodila domů opilá a později jsme s manželem měli podezření, že i zfetovaná. Taky jo! Našla jsem u ní marihuanu a nějaké tabletky. Jenže to už jí bylo osmnáct let a teprve si nenechala do svého života mluvit. Bylo naprosto marné vysvětlovat jí, že dokud bydlí pod naší střechou, bude poslouchat. Jen se nám smála do očí. A taky nám kradla peníze, jak jsme posléze zjistili. Nevěděli jsme, kudy kam!“ přiznává Milada, která hledala rady na internetu. Nakonec se s manželem rozhodli pro radikální krok.

„Měla to být taková léčba šokem, aby si uvědomila, co svým chováním riskuje. Řekli jsme jí, že když už je dospělá a nás nepotřebuje, tak ať si sbalí věci a odstěhuje se. Vysmála se nám, že jí bez našeho dohledu bude líp. Vzala si pár věcí a práskla za sebou dveřmi. A to bylo taky naposledy, co jsme s ní mluvili. Přestala chodit do školy a zmizela z města,“ vzpomíná její maminka s tím, že náprava nezdárné dcery se nekonala.

Hledali ji marně, až po půl roce se k nim doneslo, že žije v Praze u nějakého muže. Vydali se za ní, ale co viděli, jim vyrazilo dech. Z jejich dcery byla troska. „Ležela na zemi, zřejmě zfetovaná, a vůbec s námi nekomunikovala. A pak nás ten její vyhodil. Nezmohli jsme nic. Jak jsme se dozvěděli, tak spadla kromě drog také do prostituce. Trhá mi to srdce a nikdy nepřestanu litovat, že jsme ji poslali pryč. Možná mohlo teď být všechno jinak,“ zoufá si Milada.

Co na to oborník?

Na názor jsme se zeptali Mgr. Štěpánky Čtrnácté, vedoucí Poradny pro rodiče závislých SANANIM z.ú.

Je pochopitelné, že matka prožívá pád dcery těžce, ale boj s drogovou závislostí je „běh na dlouhou trať“. Vždy zejména pro samotného uživatele, ale v určitém slova smyslu i pro jeho nejbližší. Rozhodnutí rodiny o tom, že závislý člověk musí ze společného soužití odejít, protože toto soužití je většinou nesnesitelné, je sice zásadní, ale pouze jedno z mnoha, které rodiče musí v průběhu „drogové kariéry“ svého dítěte učinit.

Užívání návykových látek se zpravidla rozvíjí postupně a postupně přibývá také problémů, které více či méně s užíváním souvisejí. Z naší praxe mohu potvrdit, že se bohužel velmi často stává, že rodiče nejprve obtíže dítěte vůbec nezaznamenají, případně je připisují dospívání. I v případě, že již nějaké podezření či dokonce jistotu, že dítě drogy užívá, mají, tak návštěvu odborníka odkládají. Jedním z důvodů je i pocit studu a selhání plynoucí z toho, že podobné problémy potkaly právě je.

Je přirozené, že se rodiče nejprve snaží situaci řešit vlastními silami nebo s pomocí rodiny a přátel. Hledají informace a „návody“ na internetu a zkoušejí různá doporučení. Je však třeba si uvědomit, že každý uživatel návykových látek je jiný, stejně jako je jedinečná každá rodina. Neexistuje proto žádný univerzální, vždy účinný a správný přístup. Není jím ani „vyhození dítěte na ulici“. Byť znám řadu bývalých uživatelů, kterým tento krok pomohl, jde o krajní přístup, který má také svá rizika. 

Jednoznačně proto doporučuji rodičům v podobných situacích co nejdříve vyhledat odborníka, který jim pomůže se v jejich starostech zorientovat, postupně je bude obtížným obdobím jejich života provázet a spolu s nimi hledat pro ně přijatelné přístupy a řešení. Kontakt s ním, případně jinými rodiči (např. v rámci rodičovské skupiny), může být pro rodinu také důležitým zdrojem naděje ve změnu.

V Praze je možné k tomuto účelu využít Poradnu pro rodiče SANANIM. Na sezení se je třeba se objednat (osobně, telefonicky, mailem). Kontakty naleznete ZDE.

sananimMgr. Štěpánka Čtrnáctá vystudovala Filosofickou fakultu UK v Praze. Již více než 25 let se věnuje práci s drogově závislými a jejich rodinami. Aktuálně vede Poradnu pro rodiče (a jiné blízké osoby) závislých SANANIM z.ú. Více ZDE.

Čtěte také:

Reklama