Pročítala jsem si dnešní vydání a u jedné z fotek mě zaujal komentář jedné z našich čtenářek, která se pozastavila nad tím, jak nevkusné fotky je někdo schopen dát na internet. A hned jsem si vzpomněla na „dámu“ z mého příbuzenstva, kterou jsme doma překřtili po čase na „Dobrý den, kozy ven“...

Vím, že to není přímo k tématu, ale od věci to vlastně také není. Výstřihy.

Nemluvím o nich úplně ráda. Sama mám prsa malá a velké výstřihy občas nosím, jenomže, jak říká moje maminka: „Můžeš mít výstřih do pasu, nikoho stejně pohoršovat nebudeš.“ :) (Rodiče umí upřímnou kritikou dost často „potěšit“, to ano.)
Zkrátka - mně z výstřihu nic pobuřujícího nekypí, proto, když utrousím nějakou kritiku na adresu žen, kterým z hlubokého výstřihu naopak kypí kde co, mohl by mě také někdo nařknout, že snad závidím.

Jenže co mám závidět?

Že se někdo neumí obléknout tak, aniž by vystavoval na odiv své vnady celému širokému okolí?

A vracím se oklikou ke své příbuzné, která si také nechala své vnady uměle vylepšit, což by bylo vedlejší, kdyby ovšem neměla od té doby potřebu je ukazovat téměř v „celé jejich kráse“, kdykoli to bylo možné, a to i ve chvílích, kdy to vůbec vhodné nebylo.

Nadmuté vnady, nepřirozeně vzdouvající se topíky a košile, u kterých každou vteřinou hrozilo, že inkriminovaný knoflík ten tlak už prostě nevydrží, jsme byli nuceni pozorovat při všech rodinných sešlostech i narozeninových večeřích. Takže nelichotivá přezdívka na sebe nenechala dlouho čekat, a nikdo se nám nemohl divit.

Abych to tedy shrnula. Velké výstřihy vůbec nezavrhuji, jsou většinou krásné, a jsou příležitosti, které se bez nich neobejdou... ale tak jako u čehokoli jiného prosím: Všeho s mírou!

 

 

Reklama