„Dobrý den, děti, posaďte se!" Tak tenhle tradiční model se pěstoval jen v první škole, kde jsem před asi 6 lety nastoupila. Mladá, absolutně nezkušená pedagožka s velkými plány na změnu vyučování nejen v rámci mé třídy ale i v rámci celé školy, města, kraje, dost možná i celého vesmíru. Brzy po zahájení školního roku přišlo definitivní rozčarování. Rodiče mé postupy nepřijímali se samozřejmostí, s jakou jsem je očekávala já, ředitel školy mě sice v kanceláři u sebe chválil, ale před ostatnímo kolegy zas pomlouval, řada učitelů se se mnou přestala bavit, protože jsem byla moc aktivní, a druhá půlka za  mnou chodila tajně, aby si někdo nevšiml... To byly moje začátky pedagogické. Během tří let jsem ale nakonec našla školu, která vycházela mým představám o vyučování maximálně vstříc, já se naučila jednat s rodiči dětí, nasbírala dost kontaktů v odborných kruzích a cítila jsem se konečně velmi dobře. A ten ranní pozdrav? Zdravili jsme se ahoj" a začátek hodiny začínal různě - záleželo na tom, co jsme měli nachystáno nebo prostě tak, jak jsme se vyspali.

Tak o tomhle začátku jsem chtěla psát, když jsme se dohadovali na středečním tématu dne. Mezi vašimi návrhy v diskuzi (zde) se začátky několikrát v různých formách objevily. Budeme rádi, když nám o nich dnes napíšete.

Říká se, že všechny začátky jsou těžké. Myslím, že některé jsou ještě mnohem těžší. Moje maminka se například snaží už asi tři roky vyměnit svůj velký byt v centru Prahy (ne pravda zrovna malebném centru) za menší byt v jiné části města. Začíná už tři roky, týden co týden znovu. Znovu ukazuje zájemcům byt, předkládá jeho plánek, žádá na správní firmě evidenční list, vypisuje formuláře k výměně a už balí a plánuje, jaké to v novém bytě - od kterého už má také plánek, bude vypadat a co se jí tam vejde a co rozdá. Nabízí nám přebytečné věci a zařízení. Po nějaké době se objeví v cestě překážka a je po všem. Znovu vyhledat zájemce, opět zajít na správní firmu, zase vyplňovat formulář a zas do krabic a především zase plánovat nový byt. Bydlí už v krabicích. A plány? Musí být velmi stresující padat z vysněných výšek na tvrdou podlahu znovu a znovu. Její začátky tak nejsou těžké, ale čím dál těžší. Všichni jí držíme palce!

Žena si obtížně vybuduje kariéru a pak ji začnou biologické hodiny hnát na mateřskou dovolenou. Člověk chce malému tvorovi dopřát solidní emocionální vývoj a volí nejčastěji tři roky doma. Kolik z těch matek pak na kariéru navazuje a kolik z nich začíná úplně znovu? Jak jste na tom byla (jste) vy?

První krůčky s řadou zaškobrtnutí zažíváme také při používání nějakého nového přístroje nebo počítačového programu. Vzpomínám si na svoje první připojení k internetu doma u rodičů pomocí pevné telefonní linky. Provolala jsem za zkušebních 14 dní výplatu snad obou dvou. Bylo to vzrušující dobrodružství, brouzdat po dosud neznámých vodách - pokud se ovšem stroj připojil :-).

A mimochodem, když už jsme u těch začátků s přístroji - patříte do skupiny, která čte návody k použití, nebo ne?  Patříte mezi ty, co přístroj během 10 minut svými osobitými úpravami zbaví záruční lhůty, ať byla třeba stoletá? Napište nám o tom.

Na ruku k tématu mi vyšel vstříc i osud. Znovu budeme začínat i v našem bytě, který nám předevčírem vytopili sousedi. Stropy jsou úplně promáčené, spousta elektroniky také, všechno je vzhůru nohama. A to jsme byt začali pomalu upravovat, abychom se sem na jaře vešli tři. Takže znovu, pěkně od začátku...

Na Vaše začátky - kulinářské, pracovní, milenecké, mateřské, chovatelské... se těšíme po celý dnešní den na známé adrese redakce@zena-in.cz. Nejlepší bude bohatě odměněn!

 

Reklama