Jdete spát a nekouknete na hodiny: „Dobrou noc, miláčku!“ Odpověď: „Tak dík, už jsem skoro spal.“

Nedorozumění je celá spousta. Člověk se s druhým pohádá nebo ho naštve, ani neví jak. Stalo se mi to zrovna včera…

Honím doma uzávěrku, nekoukám na čas, venku už je tma. Periferně zaznamenám, že si manželka jde lehnout. Ještě chvíli píši a… A už jdu taky spát. Potmě zalezu si na kutě a ještě se zkusmo zeptám ženy, třeba je ještě vzhůru: „Tak co dneska v práci, lásko?“

Chvíli je ticho a pak se ozve rozespalý hlas: „Že sis mě ve dvě ráno konečně všimnul.“

„Promiň, to už je tolik?“

„Jo. Už dvě hodiny spim,“ ozvalo se úsečně a bylo ticho.

Stalo se vám někdy časové nedorozumění? Jak byste reagovala v takové situaci?

Reklama