Bulvár

Dobré skutky ve světě postižených


Ahoj ženy-in!

Jsem ráda, že na toto téma můžu přispět svým příspěvkem.

Začnu snad tím, že jako studentka jsem měla mimo jiné i zaměření na sociální a psychologickou sféru. V praktických výukách jsem musela jako každá studentka absolvovat různé praxe v dětských domovech, školách, jeslích a mnohé další, ale já bych moc ráda vzpomněla domov pro postižené.

V té době jsem vlastně ani moc netušila, co to obnáší, a vůbec, co to vlastně je, ta sociologie. Bylo ráno a já odjížděla do zmiňovaného ústavu.

Vlastně jsem si říkala, už abych to měla za sebou, co to asi bude za den. No stalo se něco, co ve mě zůstalo a zůstane po zbytek mého života. Vešla jsem do místnosti a uviděla mentálně i tělesně postižené lidi. Jenom jsem tak koukala. Byly to pohledy lidí jako z jiného světa.

Přišla ke mně holčička a povídá: ,,Budeš si se mnou hrát?" a já viděla, jak drží panenku v jedné ručičce, druhou bohužel neměla. Šla jsem a hrála jsem si s ní dlouho, a ne jenom s ní. Prostě prožila jsem báječný den s těmito lidmi.

Tenkrát jsem si vlastně uvědomila, jak jsou ti lidé vděčný za každý okamžik a za každou chvilku strávenou ve společnosti jiných. Obdivovala jsem a obdivují dodnes jejích snahu učit se, přizpůsobovat se, ale také jejich vnímavost, postřehy a pohled na okolní svět.

Co říci na závěr? Pochopila jsem tehdy, že ne lítost, mohu-li to tak nazvat, ale především obdiv
si zaslouží tito lidé. Snad je to dobrý skutek, že s těmito lidmi pracuji dodnes, ale já to beru, jako své poslání, něco, co je ve mně a musím to předat dál.

A co je mojí odměnou? No přece ten jejich úsměv a spokojenost ve tvářích.

S pozdravem Jana

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milá Jana,

ďakujem za príspevok, ktorý mi je veľmi blízky. Máte skvelú prácu, ktorá Vás určite napĺňa. Viem, že to nie je vždy ľahké, no nie je nič krajšie ako mať dobrý pocit z toho, že niekomu urobíte radosť...

Prajem krásny a pohodový deň :-)

 

 

   
26.06.2006 - Společnost - autor: Natálie Rolková

Komentáře:

  1. [4] Michaela 323 [*]

    Jano, klobouk dolů před Vámi. Pamatuji Karla Zicha - jezdil zpívat do léčebny pro postižené děti a moc krásně se k nim choval.

    superkarma: 0 26.06.2006, 15:06:30
  2. avatar
    [3] Prdlík [*]

    Mám sama postižené dítě a tak sem se naučila prožívat s ním ty malé radosti. Je to jiný svět, který není jen o penězích ,ale i o trpělivosti, lásce a snaze pochopit i ty "trochu jiné " lidičky.

    superkarma: 0 26.06.2006, 14:48:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme