Zdraví je jednou ze základních podmínek kvality lidského života. Zjednodušeně lze říct, že zdraví je stav naprosté tělesné, duševní a sociální pohody. A k této pohodě přispívá i jedna ze základních součástí lidského života - bydlení.

Kvalita bydlení závisí na mnoha faktorech. Na věku, na mentálním stavu člověka a také na finančních možnostech.
Někdo bydlí v rodinném domku, jiný v paneláku... a další třeba v kontejneru.

Dobré ráno, paninko

homelessNa tu ranní cestu do práce nikdy nezapomenu. Když se někdy podaří, že vyjdu z domu dřív, ráda si cestu prodloužím zapadlými pražskými uličkami. Do jedné takové zapadlé uličky jsem se dostala i koncem minulého týdne.
Míjíc pravoslavný kostel svatého Cyrila a Metoděje, mám to do redakce už jen kousek. Po starých kostkách, tzv. kočičích hlavách se však jde špatně, a tak přecházím na chodník, u kterého stojí velký kontejner. Vtom se jeho horní poklop otevře a hlavu ven vystrčí zarostlý chlap, neurčitého věku, s ještě rozespalým pohledem.
„Fuj, to jsem se lekla,“ zareaguji vystrašeně.
Načež onen nocležník při vylézání ze svého úkrytu prohodí: „Dobré ráno, paninko.“
Zrychlím krok, protože mám strach, aby na mě neskočila nějaká ta bleška nebo veška. A v duchu si říkám, to je strašné. On tam spal! Jak to smrdí v takovém kontejneru během parných letních dnů, asi není třeba rozvádět.
Ještě před odbočením do ulice se naposledy ohlédnu, chlapík už stojí na chodníku, úsměv od ucha k uchu a míří k Vltavě. Asi na ranní hygienu.

V hlavě mi ten den neustále vrtá otázka, kterou pak probíráme i s kolegyněmi v redakci. Sakra, jak je možné, že jsou tihle bezdomovci tak imunní vůči nemocem?
To si ale myslíme my, lidé se střechou nad hlavou a bílým polštářem pod hlavou. Zdá se nám, že přežijí všechno, ale ono to zas tak jednoznačné není.

Zdraví u osob bez domova

Bezdomovci jsou samozřejmě ve srovnání s bydlící populací více chronicky nemocní, včetně častých problému s duševním zdravím.
Poslední statistiky Evropské unie prokazují, že průměrný věk úmrtí lidí bez domova je 42–47 let oproti 73–79 letům ostatní populace. To jen nám připadají starší – a odolnější.
Tito lidé také 35x častěji páchají sebevraždy a čtyřikrát častěji umírají z nepřirozených příčin (napadení, nehody, otravy návykovými látkami, apod.).

Co se týká jejich zdravotního stavu, je pod hranicí únosnosti. Bezdomovci nejčastěji trpí nemocemi dýchací soustavy, žaludečními a střevními potížemi, svrabem, bércovými vředy, rozsáhlými infekčními chorobami, v zimě pak podchlazením a omrzlinami. U cizinců jde v mnoha případech také o příznaky tuberkulózy.

Kariéra bezdomovce začíná obvykle již dříve, než člověk skončí přímo na ulici

Odborníci se také shodují na tom, že kariéra bezdomovce začíná obvykle již dříve, než člověk skončí přímo na ulici. Bezdomovci obvykle pocházejí z dysfunkčních, neúplných rodin, často prošli ústavní výchovou nebo odnětím svobody, zažili partnerské nebo rodinné kolapsy, po nichž odešli od rodiny. Sociální pracovníci upozorňují také na velmi vysoký výskyt duševních onemocnění a u takřka 100 % bezdomovců identifikují problémy s alkoholem.

Takoví lidé si hodnotu svého zdraví už ani neuvědomují. Chovají se pudově, jen potřebou přežít. A i pokud je jim poskytnuta léčebná pomoc, stejně dojde po čase znovu ke zhoršení stavu.

Příčinou většiny zdravotních problémů u bezdomovců je zanedbání lékařské péče. Jenže vedle toho je tady také zanedbání ze strany bezdomovců. Propadají apatii, nemají zájem, léčbu odmítají, nedodržují ji, nestojí o ni. Jsou duševně na takové úrovni, že jim pohled na jejich zdevastované tělo už ani nedochází. V důsledku celkové devastace zdraví a selhání organismu pak umírají ve věku, kdy většina lidí teprve začíná žít.

Zdravotníci organizace navrhují vytvořit specializované sociálně - zdravotnické zařízení, zlepšit služby azylových domů, zvýšit informovanost a azylových domech v daném regionu a vytvořit bezplatné veřejné sociální zařízení pro bezdomovce,odmítající pobyt v azylovém domu. Otázkou však zůstává, jestli už není pozdě. Jestli jim není lépe v těch kontejnerech.

Použité zdroje: H. Hradecká, V., Hradecký, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha, Naděje, 1996 a www.nadeje.cz

Přečtěte si také:

Reklama