Dobré ráno, milé ženy-in...

Tady je pošmourné, a tak mě chytá splín, počítač zlobí, že bych mu hned bych jednu flákla, jenže na počítače to jaksi nefunguje...

Ono vlastně ani na psy moc ne - nejde o ránu, ale o autoritu - jestli rána padne nebo ne, není tak důležité, důležité je, aby zvíře vědělo, kdo je pán. Bití nemá smysl, zato důrazné třepnutí za kůži na krku nebo chycení za tlamu, to zabírá spolehlivě. K většímu násilí jsem zatím byla nucena sáhnout jen u psů cizích, u nevychovaných halamů, kteří se pokusili mě nebo mé psy sežrat...

Ale proč to vlastně píšu - protože u dětí je to podobné. Fyzické tresty nejsou samy o sobě dobré nebo špatné (tolik můj názor, mohla bych ho podepřít i citáty některých autorit z oblasti psychologie a pedagogiky, jiné autority by však nesouhlasily :)), mohou být jenom dobře nebo špatně použity a být uměřené či neuměřené.

Co se pamatuju, radši jsem jednu hned "slízla" a vzduch byl čistý, než abych snášela dlouhé a vyčítavé mlčení. Někdy jsem si i sama pro tu ránu přišla, když jsem věděla, že jsem něco provedla...

Současný odpor k fyzickým trestům na jedné straně a kruté týrání, kterého se dětem dostává v některých rodinách, na straně druhé jsou extrémy, které nevedou k ničemu dobrému. Ti slušní se pak rány leckdy bojí, ti méně slušní pro ni nikdy nejdou daleko...

Co si o tom myslíte Vy, ženy-in? Jaké jsou Vaše zkušenosti s fyzickými tresty? Jak trestáte své děti? Co si myslíte o fyzických trestech ve školách? Kdo může dítě trestat fyzicky a kdo ne? Podělte se o své příběhy a názory na redakce@žena-in.cz a nejlepší příspěvek odměníme!

Reklama