Krásné nové ráno, ženy-in.

Tedy, krásné... Vedra vystřídaly povodně a desítky lidí v České republice se dnes probudily do chmurného, podmáčeného dne, v němž se jim obývací pokoj změnil v rybník... Kdo to někdy zažil, asi ví, o čem mluvím.

Jednání o zastavení bojů v Libanonu opět selhala a ukončení války je v nedohlednu. Neděle a pondělí prý přinesly jedny z nejtěžších srážek od počátku konfliktu. Kdo ví, jaký bude dnešní den...

A tak je to pořád. Jeden by skoro mohl mít pocit, že svět zešílel. Nejenom lidé, ale i počasí, to jsou samé povodně, vražedná vedra, třeskuté zimy, hurikány, zemětřesení, výbuchy sopek... Hotová slast pro proroky konce světa. Ale můžu Vás ujistit, že podobný pocit - že svět zešílel a něco už se přece musí stát, je podle psychologických a historiografických výzkumů vlastní každé generaci. Každé pokolení má dojem, že právě ty katastrofy, které ho stíhají, jsou ty nejstrašlivější nejméně za poslední staletí a vše se mění k horšímu. Je to veskrze lidské...

A tak bychom se, místo lkaní nad neútěšným stavem světa a žehráním na věci, které stejně nedokážeme změnit, měli věnovat tomu, co je v našich silách. Tím neříkám, že bychom se neměli zajímat o konflikt v Libanonu nebo o povodně ve vedlejším městě či vesnici! Ale měli bychom si dát pozor, aby u nás doma, v naší rodině nebo v našich vztazích, nevznikal takový malý Libanon, aby nám obývák nezanesly povodně urážek, nadávek a zlých slov, zkrátka aby alespoň svět kolem nás spěl k lepšímu...

A o tom je tak trochu i dnešní téma - budeme se věnovat problematice agrese u dětí - do jaké míry jsou dětské hry a války předzvěstí těch dospělých? Jaké jste Vy byly jako děti? Zažily jste boje part nebo rvačky s vrstevníky a sourozenci? Co si myslíte, že Vám to dalo a vzalo? A jaké jsou Vaše děti a děti Vašich blízkých? Podělte se s námi!

redakce@zena-in.cz

Reklama