Dobré podzimní ráno, milé ženy-in...

Dnes je, alespoň tady v Praze, relativně slunečné - barvy podzimního listí září do daleka, a i když je už zima a mě bolí v krku, vypadá to na celkem hezký den.

Víte, co je na tom nejabsurdnější? Já vlastně podzim miluju. Mám ráda, když se po ocelově šedé obloze ženou mračna, vítr skučí hlasy zatracenců a vzduch je prosycený deštěm a pachem tlení. Proto mě uchvátilo mě Skotsko. A nebo to klidné, pomalé umírání bukových lesů - kmeny jsou stříbrné, listí ohnivě zlaté, paprsky slunce vytváří ve vzduchu zářivé stezky... A podobných podzimních obrazů bych našla desítky. Miluju je. Ale tak nějak z nich na mě sedá melancholie, takové to tesklivé snění, vnímám míjení věcí a pomalý, mrazivý příchod zimy, kterou přímo nenávidím...

A tak mě ze vší té krásy chytá splín, o to víc, když mám moc práce a nemůžu se vyrazit toulat do lesů, když musím trčet ve městě šedivých zdí a šedivých dní...

Jak vnímáte podzim Vy, milé ženy-in? Milujete ho, nebo nenávidíte? Vzpomenete si na nějaké pěkné podzimní dny? Nebo naopak na ty zlé? A co ostatní roční období? Které je Vám nejbližší a proč? Podělte se o své pocity, názory a zážitky na redakce@zena-in.cz a vyhrajde zajímavou cenu...

Reklama