Dnes se zabýváme krásným a nám jistě milým tématem, přímo souvisejícím s jednou z životních potřeb. Jsme u jídla a hlavně jeho příprav. Zaměřili jsme se na naše začátky coby domácích kuchařských profíků.

Ano, žádný učený z nebe nespadl (blbce odtamtud shazují), a proto ani ta nejlepší kuchařka ze začátku zdaleka neprospívá.

Když si například vzpomenu na své první houskové knedlíky, ty domácí, byly o něco málo tvrdší než křemen.

Ty bramborové jsem pro změnu v hrnci po uplynulé době prostě nenašla. I rozpustily se. Mršky.

Dnes je již zvládnu, ovšem přiznám se, že ani po letech strávených za plotnou mám problém s rýží.

Tuto luštěninu jsem dodnes nevychytala, a proto ji vařím velice nerada pro návtěvy, neb moji blízcí si na její konzistenci, buďto křupavou, nebo matlavou, již zvykli. I pro mě je to dodnes loterie a překvapení. A je jedno, jestli nespustím oči ze stopek.

Nemá mě ráda. Tím to je.

Už teď je v poště mnoho vašich postřehů a příběhů, tak na ně.

Přeji všem krásný a úspěšný, promrzlý den.

O svých kuchařských začátcích piště na redakce@zena-in.cz

Reklama