Vzpomínám si, jak jsem ještě chodila do školy a můj partner náhle onemocněl.
Jako šikovná přítelkyně jsem se o něj samozřejmě pečlivě starala, vařila mu čajíček, chystala jídlo, protřepávala mu polštáře, aby se mu dobře leželo.
Snažila jsem se s ním trávit co nejvíce času, aby nebyl doma sám, protože v paneláku bývá hrozná nuda.
Ze školy jsem se snažila chodit co nejdříve, často jsem vynechávala několik posledních hodin. Během toho týdne jsem byla tak vyčerpaná, jako snad ještě nikdy.
Když přítel přes den spal, tak v noci byl hrozně čilý, takže jsem s ním zůstavala vzhůru a celou noc jsme hráli karty nebo člověče, nezlob se a podobné hry.
A nakonec to dopadlo tak, že jsem se do školy chodila jen vyspat.
Vyučující mě v hodinách museli budit.
Ale když si na to někdy vzpomene, tak mě vždycky pochválí, jak jsem šikovná a hodná a co by beze mě chudáček dělal.
A já z toho mám hezký pocit.

Vaše čtenářka Paolo

Milá Paolo,
to je fajn, že vás pochválil.
Hlavně aby se o vás uměl také tak hezky postarat, až vám bude ouvej.
Ale to bych nechtěla přivolávat.

Hodně zdraví
Reklama