Francie, Nizozemsko, Velká Británie.  V těchto evropských zemích se řeší, zda studenti a studentky mohou chodit do školy ve svém tradičním oděvu, odpovídajícím jejich náboženství.

Ve Francii to byly islámské šátky, židovské jarmulky a vystavování křesťanského kříže ve školních třídách. Spor trval 3,5 roku a potvrdil zákaz používání a nošení těchto symbolů. Velmi liberální Nizozemsko debatuje o zákazu nošení burek. Nezávislý politik Gert Wilders uvedl, že "n
ošení burky je urážkou všech, kdo věříme v rovná práva a rovné příležitosti". Koncem loňského roku předložila ministryně Rita Vendonková, která se stará o otázky migrace a integrace přistěhovalců, návrh tohoto politika týkající se právě zákazu nošení burek. Ostatní členové vlády se k tomuto zákazu staví obezřetně, a zákon tak pravděpodobně nizozemskému parlamentu nebude vůbec předložen. Pokud by se tak stalo, Nizozemí by jako první země Evropy nošení burky zakázala.

Vraťme se k aktuálnímu sporu do Velké Británie. V září 2002 byla sedmnáctiletá Šabina Bergumová poslána ze školy domů s tím, že její dlouhý oděv halící celé tělo džilbab neodpovídá školnímu řádu. Dívka v něm navštěvovala školu dále a nakonec byl vyloučena. Odvolací soud v Londýně v březnu 2005 rozhodl, že vyloučení bylo protiprávní. Rozsudek byl odůvodněn popřením práva na vzdělávání a na svobodné vyjádření náboženského cítění, což je v rozporu s Evropskou konvencí o lidských právech. Škola se ale odvolala. A její snaha byla podpořena i Sněmovnou lordů – horní komorou parlamentu. Její představitelé argumentovali tím, že školní pravidla oblékání znala Šabinina rodina již před jejím nástupem do ní, měla tak možnost zapsat ji kamkoliv jinam.

Šabina nyní svůj spor prohrála a je dle svých slov „zklamaná a naštvaná“. Pro představitele školy je to naopak dobrá zpráva. Škola podle nich vždy uplatňovala takovou politiku, která vyhovovala všem náboženským skupinám a kulturám, a tento případ byl první.

Osmdesát procent studentů města Luton, kde se škola nachází,  jsou totiž muslimové a mohou do školy nosit šátky, tuniky i jiné části tradičního oblečení, ovšem ne džilbab. Oděv zakrývající takřka celé tělo by podle vyjádření školy mohl mezi studenty vyvolávat rozpory.

"V této zemi je řada škol, které nošení džilbabu nezakazují. Celý případ se nemusel k soudu vůbec dostat," prohlásil Tajit Alam z Britské muslimské rady, který zároveň vyslovil velké zklamání nad výrokem soudu.

Pan Alam má zajisté pravdu, ale pokud je ve Velké Británii tolik škol, kam dívky mohou chodit zahalené od hlavy až k patě, může Šabina navštěvovat kteroukoliv z nich a nepožadovat na té lutonské, aby měnila svá pravidla kvůli jedné studentce.

Na závěr – zahalování není jen problémem evropských, ale i muslimských zemí. Ostré diskuse týkající se tradičních ženských oděvů probíhají mezi tolerantními muslimy a islámskými fanatiky.

Souhlasíte s rozhodnutím britského soudu?
Myslíte, že je to porušování lidských práv?
Chtěli byste, aby dívky v muslimských oděvech chodily do škol s vašimi dětmi?
Jaký máte názor na náboženské oblečení a symboly?

 

Reklama