Reklama

 

Dnes už mnozí cestují do zaměstnání autem – člověk může vyjet, kdy chce či potřebuje a v autě si zachová stále pocit soukromí. Cenou jsou dlouhé dopravní zácpy.

 

Automobil nevlastním (a ani o to zatím nestojím), a tak cestuji do zaměstnání městskou hromadnou dopravou. Náhodou jsem párkrát cestovala v různých časech od 5.00 do 12.00 a zjistila jsem, že každá ranní či dopolední hodina s sebou přináší i naprosto odlišné typy cestujících.

 

Brzy ráno cestují lidé do fabrik či provozů, aby si mohli „píchnout“ před šestou. Od sedmi hodin jezdí školáci a úřednice. Po deváté hodině maminky s dětmi a celé dopoledne různí (mně nezařaditelní) lidé a důchodci. Stejný koloběh nastává o půl třetí odpoledne až do dvaadvacáté hodiny.

 

Pokud má člověk jen trochu času a není zahlcen vlastními problémy (kdy a co nakoupím, uvařím, uklidím, sousedka se na mě ráno nevrle podívala, popř. neudělala, co mi slíbila, v práci budu dnes zřejmě do nevidím nebo jestli manžel vyzvedne děti řádně ze školky a dá jim nachystanou večeři).

 

Zaměstnaná žena stále pracuje na několika frontách – a vnímání a relaxace v MHD může být jednou z těchto aktivit. Není-li to samozřejmě případ, kdy se na mě lepí pán v plné tramvaji nebo mi někdo strká upocené podpaždí k nosu.

 

Může-li člověk jen sedět a pozorovat, vnímat a nechat na sebe jen působit různou atmosféru každého dopravního prostředku, na chvíli tuto náladu opepřit spěchem nebo 5 minutami strávenými v přestupování, můžeme i ranní či odpolední, ale i víkendové cestování „městskou“ využít k mobilizaci vnitřního potenciálu.

 

Pražské čtenářky si jistě myslí své, tohle nikdo z Prahy napsat nemohl – ale i když člověk cestuje na delší tratě po Praze nebo jiných evropských městech, podobnou atmosféru zažije také, jen s malým rozdílem.

 

Praha má specifickou atmosféru metra, cizinců a většího spěchu. Přesto si myslím, že pokud člověk není ověšen nákupy, má šanci relaxovat i v ranním autobuse či tramvaji a může ho to vzpružit a aktivovat podobně jako ranní šálek kávy.

 

Zkuste to také někdy...

 

ynets


Milá Ynets,

vím, o čem mluvíte. Také se mi občas stane, že si tu atmosféru v městských dopravních prostředcích užívám. Sleduji lidi, které nejspíš už nikdy nepotkám, poslouchám útržky jejich rozhovorů, které jsou někdy vtipné a někdy zase plné slz. Ovšem čím dál tím častěji se mi stává, že jsem jen jedna z těch, jež během cesty metrem či autobusem opravdu přemýšlí o vlastních věcech a okolí jim uniká. Za Váš příspěvek Vám posíláme kabelku jednoutydne.cz.

Pošlete nám i Vy svůj příběh a podělte se tak s ostatními o zážitek na dnešní téma:

Cesta do práce

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvky odměníme!