Své peripetie s návratem do práce, s pracovní dobou, penězi i postojem lidí nám popsala čtenářka Louskacek2. Musela nastoupit do práce, i když se jí nechtělo. A píše, že politici matky moc nepodporují...

Souhlasím s Vámi, milá Louskacek2, nebývá to jednoduché. Prací z domova nebo na zkrácené úvazky moc není... Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju krásný den.


Můj návrat

Tak přiznám se, že toto téma mě trápilo v podstatě už od porodu.

Mám sice smlouvu na dobu neurčitou, nicméně na mojí pozici byl přijata kolegyně, která měla oficiálně smlouvu za mě na MD/RD. Jestli ji měla i v době návratu to už netuším, ale myslím, že ne.

Tak čas letěl a než jsem se stihla vzpamatovat z těžkého porodu, začalo mě trápit co bude. Obecně se u nás totiž na původní místo jen tak nepřijímá. A zákon mluví jasně… že v podstatě jsou povinni Vás přijmout na místo, a když už po RD ne stejné tak obdobné za stejných podmínek. Nu páni poslanci představujete si to krásně… a teď ta praxe.

Mému potomstvu táhlo na druhý rok a můj zaměstnavatel měl v té době poměrně dost volných pracovních pozic. Tak jsem se šla optat, jak to se mnou bude. Bylo vyhlášené jedno místo, které bych brala kdyby to bylo po třech letech (pro vysvětlení mám RD na tři léta). A tak první co jsem se ptala, zda se budu moc vrátit na mé místo. A odpověď, že to nepůjde, jelikož tam je ta holčina po mě… tak to už tak bývá že, nu první věc na oklepání.

Nu dobrá vzhledem k tomu, že ještě mému potomstvu bylo pod 3 léta, mohla bych nastoupit na to místo, co mi nabízeli ovšem chtěla jsem aspoň na nějaký čas ještě částečný úvazek. Díky bohu to bylo zrovna v období přihlášek do mateřských školek. Tu jsem si podala do dvou v jedné bez šance a druhé jen tak tak nás vzali, ale s tím, že až potomstvu bude 2,5 let.

Nakonec jsme se domluvili na částečném, o tom že jsem musela značně slevit na svém platu (na což nemají nárok vůbec) nebudu ani vyprávět. Jenže si člověk nevybere.

Momentálně jsem už na plném (ne zcela dobrovolně) a další šok - pracovní doba, to že mám dítě mladší 3 let nikoho zrovna moc nezajímá, školka má jen do 4 a to je konec mé pracovní doby. A aby mě pouštěli dříve to je jak když chci od nich milodar. S tím, že jakmile si někdo z kolegu či kolegyň bude stěžovat tak to nepůjde… Ještě že mám manžela, který po většinu dní stihne vyzvednout sám.

Do práce bych dříve jen tak nešla nicméně to, že až přijdu za rok je možné že žádné místo nebude a tudíž mě v podstatě nemůžou zaručit, že mě vezmou… mě jaksi donutilo nastoupit. Na krku máme tak jako skoro každý mladý hypotéku a být tři měsíce bez práce tak skončíme na ulici. Závěrem potomstvo chodilo 2 měsíce do soukromé školky a teď už chodí do státní a zaplať pán bůh za to.

A teď jeden malý vzkaz pro ty „politiky“, (spíše tu chlapskou část) o kterých celý tento problém je. Vážení, bez nás matek byste nežili…

A teď ještě k té peněžní věci, kterou má spoustu „neznalých“ hned na jazyku:

1. V cizině jdou matky už od 6 měsíců do práce.

Má odpověď: ano, jdou a za jakých podmínek? Nu tak ta první je, že všeobecným pravidlem jsou firemní či státní školky. A převážným tahounem jsou částečné úvazky matek, které jsou v cizině zcela běžnou součástí.

2. Peníze na RD.

Má odpověď: Uvažovala jsem hned ze začátku o dvouleté variantě (převážně kvůli penězům abychom vyšli), jenže jsem ji musela zavrhnout, protože jsem na tom nebyla zdravotně dobře. Pak se naštěstí vše alespoň částečně srovnalo. A jelikož jsem měla zvolenou 3letou variantu mohla jsem si při dnešních zákonech dovolit jít i tak po dvou  letech do práce. Nicméně ty dva roky jsem s RD 7600 Kč čistého se svým manželem v podstatě živořila a dvakrát obracela každou korunou. A ptám se proč, protože když pracuji tak můj plat je průměrný a vyšší, takže si myslím, že si platím dost na to, abych mohla být po celou dobu svého života ve všech situacích dost zabezpečená.

3. Finanční zabezpečení: na to abych si mohla finančně dovolit mít další dítě si musím vydělat teď zas minimálně 80-100 tisíc abych si díky 3leté variantě, kterou chci příště znovu zvolit mohla vůbec koupit něco k jídlu atd. Měli podobné starosti naše rodiče???

4. Podpora matek: Můj příběh byl asi tak, těžký porod měsíc po porodu v nemocnici, manžel ošetřovanka, nemožnost kojit (to co jsme do roka a půl zaplatili za umělou výživu při troše snahy vyčíslit šlo přes více než 30 tisíc), mé náklady za pobyt v nemocnicích, lázních zhruba dalších 10 tisíc a víc), porodné nu nejsem z té třídy co nedělá takže 0. Takže se asi nikdo nediví, že jsem po dvou letech do práce prostě musela.

A s čím se setkávám. No já bych do práce takhle brzo fááákt nešla, chudák dítě apod. A nejvíc se setkávám s touto reakcí u starších ročníků. Kteří nás mladé v tomhle nevím proč nechápou. Měli to snad lehčí? A pak následuje má oblíbená otázka a kdy šlo Vaše dítě do školky? A častá odpověď no chodilo už do jeslí… takže šlo prakticky pokaždé dřív než to moje…

Louskacek2

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Téma na dnešek zní: Návrat do práce

  • Vracely jste se do práce po mateřské dovolené?
  • Po kolika letech?
  • A jaké to bylo? Dalo Vám zabrat, abyste si znovu na všechno zvykla?
  • Zvládl to Váš partner v pohodě?
  • Nebo Vás dítě i návrat do práce teprve čeká? Dovedete si to představit?

Napište mi, těším se na Vaše příspěvky. Za odměnu jedné z vás pošlu opět knížku, ale tentokrát novinku od Jany Divišové: Kurz diskrétní samohany (nakl. Daranus). Těším se do dnešních 14.30 hodin na adrese redakce@zena-in.cz, heslo je Návrat do práce. Předem děkuju!

knihazombie

Reklama